Nevidomí za volantem? Proč ne, můžeme usednout i za knipl

Třiatřicetiletý Petr Haluška je iniciátorem projektu Nevidomí za volantem. „Ten je unikátní nejen u nás, ale celosvětově. Nevím o žádném spolku, který by rozvíjel obdobné aktivity. Jsme připraveni přijmout mezi sebe každého, koho baví vše, co má alespoň dvě nebo více kol, motor a volant nebo řídítka. Zajímá nás všechno, co se pohybuje na souši, vodní hladině či ve vzduchu,“ říká v úvodu našeho povídání Petr Haluška. A dodává, že u rodáka

Více »

Julko, k noze!

Od začátku března se můj životní rytmus razantně změnil. Ubylo volného času a přibylo povinností. Julka, naše čuvačice (máme ji od loňského srpna), se totiž dostává do „telecího“ období, a jak roste a nabírá na síle, tak se snaží vydobýt si své postavení.  Manželka se marně několik týdnů pokoušela naučit svéhlavou psí holku poslušnosti. Neúspěšně. Po jedné takové nevydařené únorové procházce se ale vrátila hodně nahněvaná a poměrně přísným tónem

Více »

Na protetice zázraky nečekejte, protéza za pacienta chodit nebude

V oboru je třicet let. V kartotéce firmy Protetica Medica má kolem čtyř tisíc jmen, přednáší studentům a dělá hodně, aby se tahle profese nekrčila opomenutá a izolovaná někde v koutku. Povědomí je ale stále mizivé, navíc ho ovlivňuje řada trendů a mýtů, které spolu s nedostatečným finančním ohodnocením a tlakem na odosobněnou výrobu nakonec odeženou i to málo nových kolegyň a kolegů. Jan Červený je ortotik protetik a dobře ví, jakou prestiž by si tenhle

Více »

Kde všude můžeme hledat nové zaměstnání?

Kde hledat nabídky práce? Co je to chráněný trh práce? Na jaké pozice reagovat? Na tyto otázky se vám pokusíme přinést odpovědi v našem dalším článku z pracovního prostředí. Nedávno jsem na sociálních sítích zaznamenala poměrně ostrou diskusi v podobě nesnášenlivých a urážlivých komentářů právě k problematice práce lidí se zdravotním postižením. Anonymní prostředí k takovému chování přímo vybízí. Nic, z čeho bychom si měli lámat hlavu. Jeden příspěvek mě ovšem zaujal,

Více »

Nechci tě, když chodíš takhle! #perplexveměstě

Je jaro, kolem to pučí, tak nechám vyrojit pár myšlenek ve stylu kmene odminula. Představte si, že máte odmalička handicap, na kterej okolí nějak reaguje. Holt pořád ještě nepomřeli ti, co si zvykli vynášet soudy a umravňovat, co se co máte kymácet světem, když tím rozrušujete zaryté pořádky a pokoušíte něčí estetické cítění! Moderní přehnané sebeprožívání vám sice cpe, jak úžasní a jedineční jste a že ve šmatlavých nohách

Více »

Zase ty konference… Ba ne, pomáhají v rozhledu, inspirují

Tak jsem se zase jednou vypravila na konferenci o pacientech a pro pacienty. Ne že bych tuto kratochvíli vyhledávala, ale všechny ty konference, kongresy a webináře se nějak staly součástí mého profesního života. A nejenom mého. Rodina už si zvykla, že čas od času někam odjedu a obzvlášť u zahraničních cest se vždy těší, že jim dovezu nějaké to bolestné. Onehdy se náš pětiletý syn odebral do pokojíčku s tím, že ho nemáme

Více »

Úzkostí a depresí přibývá. Psychoterapie může pomoci, jděte jí naproti

Doba je složitá a tlačí na výkon, kdo by neměl pocit, že je toho na něj příliš? Máme za sebou světovou pandemii, je válka na Ukrajině, řešíme inflaci. Někde se to projevit musí. V populaci přibývá duševních onemocnění, především úzkostí a depresí, říká mi Andrea Dally, mladá psychoterapeutka a výzkumnice. Už během studií pracovala ve start-upu, nyní působí v centru Adicare jako terapeutka úzkostí, poruch nálad a závislostí na alkoholu, dělá výzkum,

Více »

Dítě v nemocnici má právo na nepřetržitou přítomnost rodiče

Moje nejstarší vzpomínka, kdy jsem jako dítě zažila nečekané odloučení od rodičů v důsledku hospitalizace, sahá do hluboké minulosti, do období socialismu. Pamatuji si, jak stojíme s rodiči na dlouhé nemocniční chodbě, mžourám do ostrého světla zářivek a pak, nevím proč, se ocitám v náruči cizí starší ženy v uniformě zdravotní sestry. Na hlavě má velký bílý čepec, kterého se bojím. Dívám se na konec chodby, kde stojí moji rodiče

Více »

Škvarky, punč a kapučíno #nechbroukažít

Je to třiatřicet let, co se ke mně nastěhoval mistr v popichování, zarputilec Crohn. Vlastně se popichujeme vzájemně. Po celou dobu, co se známe, řešíme také hlavolam, jak se společně správně stravovat. Čím ho uklidním a potěším já, co dovolí a bude tolerovat on mně. Aby nám oběma bylo fajn. Prostě takové běžné náročnější partnerství.  S Crohnovou chorobou se o kompromisy snažíme neustále. Ne vždy to vychází. Jedním z letitých zádrhelů je i správný poměr a skladba

Více »

Chci tě, jsi ze stejného kmene #perplexveměstě

Mžourám na displej, jestli jsem se náhodou nespletla. „… a navíc jsi z našeho kmene, chápeš.“ Nespletla. A chápu, i když chápat nechci.  Nevím, proč bych si s ním měla rozumět jenom proto, že má taky handicap a taky špatně chodí. Logiku to samozřejmě má.  Lidi, co pocházejí z podobných prostředí a zažívají stejný věci, si teoreticky můžou notovat, protože mají obdobnou všednodennost. Chápou, co znamená jezdit do lázní, lítat na fyzioterapii, klepat

Více »