Co čekat v ordinaci dětského neurologa, čeho si u svých ratolestí všímat a proč jsou skvělí rodiče právě ti, co o sobě pochybují a nedrží pořád fazonu? I o tom byla řeč na říjnové přednášce v kavárně na Duhovce. Klára Brožová, primářka dětské neurologie ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, publikum vyzvala, ať se nebojí vstoupit do tématu a kdykoliv ji doplnit nebo se ptát. Připravená prezentace tak po chvíli téměř ztratila smysl. Stejně ale bylo živo, protože své místo měl kromě faktů a praktických rad i humor.

Jak nejlépe vysvětlit předškolákům, že přátelství je důležitější než vzhled a že pomoc kolikrát zahřeje víc než svetr? Jak je ujistit, že se nemusí bát obejmout kamarády s lupénkou nebo si s nimi plácnout? Přece hrou! Proto se další ročník Puntíkového dne v pankráckém parku proměnil v rozesmáté opuntíkované mraveniště plné tvořivých i sportovních aktivit. Chybět nemohl divadelní koutek, bublinové království ani velký lidský puntík na závěr. 

Plně bezbariérové Technické muzeum v Brně mi pravidelně odhaluje spoustu unikátních exponátů ze světa handicapovaných. Nejinak tomu bylo u výstavy Cesta historií neslyšících a nedoslýchavých, která je uspořádaná při příležitosti 100. výročí otevření brněnské Útulny hluchoněmých pro Moravu a Slezsko. Na této unikátní komorní výstavě jsem se postupně seznámil nejen s bohatou historií lidí s tímto handicapem, ale zabrouzdal jsem i do moderních technologií, které mohou pomoci v nejbližších letech. Pokud se na výstavu rovněž chystáte, neotálejte, zhlédnout ji lze pouze do 7. prosince. 

V online rozhovoru jsem si povídal se třemi zrakově znevýhodněnými studentkami Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně, které založily klub Brai(g)lle, sdružující studenty MUNI se zrakovým handicapem. Šlo o kontaktní osobu klubu Lucii Jonášovou (Speciální pedagogika), předsedkyni Věru Strbačkovou (Sociální pedagogika) a programovou koordinátorku Anastázii Bendovou (Mediteránní a řeckolatinská studia). Ač studují každá jiný obor a jsou v jiných ročnících, spojuje je odhodlání pomáhat dalším zrakově znevýhodněným studentům. V rozhovoru jsme probrali, co je vedlo k založení klubu, jeho aktuální aktivity, plány do budoucna i možnosti zapojení. 

Třetího září vyrazil Luděk Kopa na svou 300kilometrovou pouť z nejvýchodnější obce republiky Bukovce. Vydal se tak po trase, která kopíruje Stezku Českem. Cílem bylo nejen projít pěšky republiku po její hranicí se Slovenskem a dorazit až do Břeclavi, ale hlavně nastřádat ve sbírce pro nemocné s roztroušenou sklerózou 87 290 korun. To je částka na 300 domovenek. 

Domovenka (stojí 290 korun) v praxi znamená dofinancování jedné hodiny terapie, která lidem s roztroušenou sklerózou, o něž se starají v Domově sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové, pomáhá udržet soběstačnost, důstojnost a kvalitu života.

Zatímco před čtyřmi staletími probíhala na Bílé hoře krvavá bitva stavovské armády proti vojskům císaře Ferdinanda II. a Katolické ligy a kolem pražské obory Hvězda vládl zmar a nenávist, minulý týden se na jejích cestách, křižujících tichá a důstojná stromořadí, rozdávala radost a vršily dobré činy. Běhalo a chodilo se na podporu pacientů s roztroušenou sklerózou při 1. ročníku charitativního RS runu na 5 kilometrů. Startovné a darované sumy pomohou zlepšit dostupnost psychoterapeutické péče, která

Na svatého Václava se v prostorách modlitebny Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Novém Jičíně uskutečnil koncert romského akordeonisty a zpěváka Mária Biháriho v rámci festivalu Dny umění nevidomých. Ten představuje umělecká díla a vystoupení zrakově postižených profesionálních umělců a souborů, koná se od roku 1995 a probíhají nejen koncerty, ale i výstavy či literárně-dramatická představení. 

Dokáže vtáhnout děti do hry a nepotřebuje k tomu skoro nic. Umí předat prožitek ze suché a loupající se kůže způsobem, kterému předškoláci rozumějí a nenudí se při něm ani dospělí. Vymyslela příběh o přátelství s háčkovanými maňásky, další její nápady čekají, až je hodí na papír. Alena Havlíčková je profesí učitelka a metodička, srdcem výtvarnice a taky máma. Už druhým rokem stojí spolu s kolegy a dobrovolníky za řadou aktivit k Puntíkovému dni, který v Praze tradičně

Podzim je období, kdy se všechno kolem nás mění. Barvy, jež nás obklopují, přecházejí do oranžových, zelených, hnědočervených a dodávají pocit pohody. Podzim je období jednoty, spolupráce a hřejivých večerů. Naši předkové měli podzim neodmyslitelně spojený s mnoha tradicemi a příležitostmi k setkávání. Společně s rodinami a přáteli hodovali a děkovali za svou úrodu a plody. Rozdělávali oheň, kde pekli jablka a brambory, pouštěli draky. Sbírali žaludy, kaštany, šípky, ořechy. Smiřovali se se vším starým,

Luděk Kopa zahájil 3. září své putování z nejvýchodnější obce republiky Bukovce. V plánu má projít pěšky republiku po její hranicí se Slovenskem a dorazit až do Břeclavi. Za deset dní by měl mít za sebou více než 300 kilometrů.

Protože Beskydy máme z Ostravy „za rohem“, napadlo mě cestovatele oslovit a zkusit se domluvit na setkání na Bílém Kříži v těchto horách. Autem dojedu na Visalaje a pak to mám k místu setkání necelou hodinku i svým hlemýždím tempem. Domluvili jsme se sice na 16. hodinu, ale nakonec jsem dorazil s mírným zpožděním. U venkovního občerstvení bylo ve všední den a krátce před zavíračkou celkem prázdno.