Paradox snahy a chůze #perplexveměstě
„Kam se tak ženeš?“ zeptá se mě. „Nikam, jen mi to právě jde.“ Honem, než ten pocit zmizí. „Fakt?“ přidá do kroku a začne si
„Kam se tak ženeš?“ zeptá se mě. „Nikam, jen mi to právě jde.“ Honem, než ten pocit zmizí. „Fakt?“ přidá do kroku a začne si
Viděla jsem ho přicházet, na zastávce jsme se dali do řeči. „Pojeď jako průvodce, nic nemusíš.“ Viditelně ztuhnul. „Ne, to je hloupý.“ „Pro koho? Sim
Slunce pálí, asfalt se málem vlní pod nohama. Zapíchnu se u zábradlí a čekám na tramvaj. Ta přijela, akorát jako druhá. Hm, takže nepojedu nikam.
Dveře výtahu se otevřely a my na sebe koukaly zblízka. Tekly ze mě čůrky vody. Oblečení se mi lepilo na tělo, hotová funky reklama na
„Podvodníků a simulantů je moc, pochop, to se kontrolovat musí!“ Tak určitě. Mít odmalička handicap je totiž bojovka, ve který se invalidi bavěj tím, že
Kdybyste se někdy nudili a kriminálky by vám přišly málo krvavý, začtěte se do diskusí pod článkama o dávkách pro lidi s handicapem. Milovníci Midsomeru si přijdou
Ležím v bublinách, oči zavřený, hlavu zahlcenou, ale opřenou o smaltovanej okraj vany. To je čirá rozkoš! Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem si pod hladinou lebedila
Stojím v městském infocentru a prohlížím si letáčky. Máme tu výlety na kole, poznávání vína, kam s dětmi, turistiku pro seniory a výlety pro osoby s handicapem. Ááááá.
Při pádu jsem si rozbila hodinky, odletěly mi z ruky. Lepší, než kdyby to bylo obráceně, jenže já mám k věcem citovej vztah. Okamžitě si vyčítám,
Představte si slečnu, která se při intelektuálně masochistické chvilce zeptá vzdělaného a empatického člověka na to, proč má čelit tomu, že rodiče jejího partnera ji