Milan (40) byl vždy aktivním sportovcem – od malička hrával hokej a rekreačně se věnoval i dalším sportům, nikdy nepracoval v prašném prostředí, cigaretu si zapálil jen příležitostně. Přesto ho před necelými dvěma lety zasáhlo v jeho mladém věku něco opravdu nečekaného – lékaři mu diagnostikovali rakovinu plic.
Tradiční benefiční koncert Světlo pro Světlušku se letos rozezní v sobotu 20. 10. 2018 v Pražské křižovatce (kostel sv. Anny, Zlatá ulice v Praze) od 22:00 hodin. Zároveň Světluška oslaví patnácté narozeniny! Světluška je dlouhodobým projektem Nadačního fondu Českého rozhlasu a pomáhá dětem a dospělým s těžkým zrakovým postižením.
Že na velké věci nemáte nápady, peníze, čas, ani nervy? Přitom možná už pomáháte, aniž o tom víte. Všímavost a ohleduplnost totiž dělá divy, jak se nedávno na vlastní kůži přesvědčila jedna z redaktorek Inspirante. A nehodlá si to nechat jen pro sebe, protože přesně o tohle nám v Reveniu jde! 🙂
Nestává se často, aby byl někdo s handicapem hlavním hrdinou románu. A už vůbec ne v české literatuře. Výjimkou z pravidla je nová kniha prozaičky Ivy Pekárkové Třísky, která vyjde příští týden.
Výrobní družstvo Důbrava zaměstnává ve Valašských Kloboukách zdravotně postižené už od roku 1961. Výrobní činnost zahrnuje tři oblasti: bytovou chemii a kosmetiku, kartonáž a galanterii. Mezi produkty družstva například patří prací a čisticí přípravky, nejrůznější krabice nebo pracovní rukavice či drobné dárkové předměty. Zdravotní postižení pracovníků družstva je různorodé, od pohybových problémů až po mentální postižení.
Srdečně vás zveme na akci Benefice Mrtvice, kterou má pod palcem sdružení Ergo Aktiv. V sobotu 6. října od 18 hodin do půlnoci zahraje ve Foru Karlín pět kapel na podporu tří mladých lidí, kteří se vrací do života po mrtvici. Objevte příběhy osmadvacetileté Elišky a děvetatřicetiletého Zdeňka a Petra.
Být perplex má pár výhod. Tedy dvě. Jednou z nich je to, že můžete legálně předbíhat. Teoreticky. Než se jako nejpomalejší doplazím dopředu, zastoupí mi cestu studenti nalepení na mobilech, maminka s kočárkem, dělník se zbytkáčem, pankáč se dvěma dobrmany a klub českých penzionovaných turistů s holemi. Neperu se a uhnu. Přinejhorším si lehnu autobusu na střechu. Stejně se mám protahovat a být na čerstvém vzduchu.
… co na tom je tak zlého? Zní mi v uších melodie a úryvek z libreta famózního muzikálu Jesus Christ Superstar. Právě, že nic. Nic na tom není zlého. Naopak. Takže mě nepřestává udivovat a vyvolávat ve mně lítost, jak nevšímaví lidé k sobě stále jsou. Imunní vůči cizím bolestem. Já já já jenom já… – shrnul to kdysi trefně Olympic. Skoro každý si hledí svého. Přes mrtvoly. Doslova.
