Kdybych mohla vrátit čas a naučit se dokonale jen jednu věc, chtěla bych se umět neporovnávat. Což jde s handicapem dost těžko. Už odmalička vás pronásledují tabulky a doporučení, kdekdo vás leckde zkoumá a přeměřuje a při snaze o perfektní verdikt občas zapomene, že žít s tím musíte vy a že už je vám v sedmnácti celkem putna, jestli máte nohu kratší nebo stejně dlouhou a pánev našišato míň
Prvního května večer byla v rakouské Vídni již pošestnácté vyhlášena cena za sociální inovace SozialMarie. Odborná porota posuzovala 34 projektů z Česka, Chorvatska, Maďarska, Rakouska a Slovenska. Kvůli celosvětové pandemii se vyhlášení cen konalo online. První místo získal slovenský projekt DOM.ov, v rámci kterého si Romové sami staví nízkonákladové domy. Stavbu financují z úspor a bankovních mikropůjček. Mezinárodní porota rozhodla, že druhá cena zůstává v Rakousku.
Jíst se musí, říkávala moje babička. Najednou jsme však v Česku svědky toho, že dát si jídlo v restauraci nebo v kavárně nejde. Zeptali jsme se tří sociálních podniků, které zaměstnávají v bistrech a kavárnách lidi s postižením, jak překopaly v koronadobě byznys plány a nabídku, aby mohly dál fungovat.
