Píšu svůj poslední text ze série Psychokoutek. Poslední tři roky jsem v něm sdílela střípky ze svého života.
Jedna postava přitom tvrdošíjně trvala na své účasti: úzkost.
Jak vypadá život s generalizovanou úzkostnou poruchou (GAD), která nemusí být na první pohled vůbec vidět? Jak může úzkost zasahovat do běžného dne a kolik sil může stát něco, co ostatním připadá samozřejmé?
Člověk vstane, vyčistí si zuby, nasnídá se a připravuje se na svůj den. Navenek obyčejné ráno. Uvnitř ale mysl okamžitě po probuzení propočítává, co všechno by se mohlo pokazit. Co když nestihnu schůzku? Co když udělám v práci chybu? Co když se blízkému něco stane? Hlava se rozjede dřív než kávovar a nejde ji jednoduše vypnout.
Odjakživa miluju procházky přírodou a pohled na průzračnou vodní hladinu. Bylo tak jen otázkou času, kdy prozkoumám stezku kolem rybníka Olšovec v Jedovnicích v Moravském krasu. Trasa je prý vhodná pro vozíčkáře, maminky s kočárkem i jízdu na handbiku, což si vyloženě říkalo o ověření na vlastní kůži.
Diagnóza rakoviny mění život celé rodiny. Pro rodiče malých dětí znamená kromě léčby také otázky, jak zajistit péči o děti, jak s nimi o nemoci mluvit a jak zvládnout výpadek příjmu. Právě proto nestačí léčit pouze tělo. Rodina potřebuje také psychickou a sociální podporu.
Co se stane s rodinou, když onemocní rodič? Jak mluvit s dětmi o rakovině, jak zvládnout léčbu a zároveň zůstat mámou nebo tátou? O rodičovství s onkologickou diagnózou mluví MUDr. Jitka Kottová a Mgr. Pavla Doláková, ředitelka PRO Gaudia.
Onkologická diagnóza patří mezi chvíle, které člověku dokážou během jediného okamžiku převrátit život naruby. Když ji ale uslyší rodič malých dětí, nepřichází jen obava o vlastní zdraví. Přidávají se otázky, které možná ještě před chvílí vůbec nebyly na pořadu dne: Jak dětem vysvětlit, co se děje?
