Zajímalo by mě, proč musí město za každou cenu servírovat nějaké požitky, navíc za běhu nebo vestoje.

Takhle už i s košem číhám, kde přistaví pobočku banky, operátora nebo aspoň barbershop. Přece nebudou občani štrádovat mezi vchodovými dveřmi a popelnicí naprázdno, neupravení, servaní, neproduktivní. Právě se zbavili břemene odpadu, tak si můžou ještě v pantoflích nechat udělat obočí a kotlety nebo aspoň začít výhodně investovat!

Nedávno na mě v jedné diskusi na sítích vyskočily fotky s a bez. 

Doplňoval je hlubokomyslný příspěvek o odstraněném vizuálním smogu. Já nepoučená si ho doteď spojovala hlavně s křiklavými cedulemi a nápisy, přispěvatele přitom naprosto vážně rušilo chudák zábradlí. Konkrétně to z kovových trubek. 

Nebylo posprejované, zničené, zrezivělé ani bláznivě barevné, prostě si stálo podél dlouhé strmé cesty a dráždilo estétovo vnímání divoké panenské přírody. Tedy té, ve které je mimo záběr na každém rohu stánek s občerstvením, charakteristická vůně smažáku a decibely lásky.