Do dospělosti vede několik cest. Může jí být obdržení občanského průkazu, maturitní ples, vysokoškolský diplom, nebo… Jako v mém případě, skoro na prahu třicítky, když

Život je někdy jako lochneska. Tato imaginární stvůra představuje naše tolik opečovávané sny, naše tak dlouho pěstěná očekávání, která často neodpovídají realitě; asi jako když

Blýská se na lepší časy. Alespoň u mě. Nedávno jsem si oblíbila jednu metaforu pro život, kterou na svém instagramu sdílela má oblíbená německá cvičitelka:

Nemám nejlepší období. Navzdory očekávání se mé psychické zdraví nelepší a já to začínám aktivně řešit. Mám se na pozoru, neboť mi nepomáhá ani příchod tolik

Každý den není posvícení. Obzvlášť když máte duševní poruchu. To jsou pak vaše dny a týdny jedna velká jízda. Nikdy nevíte, co čekat. Nikdy nevíte,

Kde hledat vlastní zdroje, sílu, příčetnost v současné situaci? Jak už je pro nás Čechy typické, vlna solidarity na sebe nenechala dlouho čekat: online i

Nastala polovina druhého měsíce letošního roku a my jsme se chtě nechtě vrátili do pracovní rutiny. Odpočatá po dovolené a svátcích jsem si vedle novoročních předsevzetí

Jsou to necelé tři týdny, co jsem si slavnostně dala novoroční předsevzetí. Začala jsem pořízením nového diáře, pokračovala utužením návyku pravidelně obědvat a skončila u

A zase to uteklo. Ostatně jako veškerý čas během dospělosti: Vánoce, svátky, volno jsou za námi a my se opět vracíme do každodenní rutiny. Nový