Bušení srdce, dušnost, třes, závratě – tělo křičí, máte pocit, že umíráte, nebo že právě prožíváte infarkt. Jenže lékaři žádnou příčinu nenacházejí. Jak by mohli, když za panickou atakou stojí psychika? Jak se člověku přijímá taková diagnóza? Proč jediná tableta způsobila životní změnu? Povídala jsem si s Milanem Gistrem – potkali jsme se v denním stacionáři pro léčbu úzkostí před třemi lety. Dnes Milan sdílí svou zkušenost, která zdaleka nespočívala jen v nácviku správného dýchání a užívání psychofarmak. Bylo třeba překopat život od základů, aby na nové cestě našel nečekané.

Tento rozhovor je pro mě osobní, neboť jsem prošla psychoterapeutickým programem  oddělení 1 v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech. Znám ten pocit nejistoty, když nevíte přesně, do čeho jdete, přesto v koutku duše věříte ve zlepšení. A také vím, že vyrovnat se s duševními obtížemi nebývá legrace – než vám terapie pomůže najít sílu a nový nadhled. 

O všem, co skupinová psychoterapie přináší a jakým výzvám pacienti i personál čelí, jsem si povídala s doktorkou a psychoterapeutkou Pavlou Stopkovou. Dozvěděla jsem se více o spolupráci celého týmu a důležitosti všech jeho členů. Zjistila jsem, čím virtuální realita boří předsudky vůči psychiatrii a kde čerpá sílu a inspiraci ona sama.

V seriálu #terapienekouše jste mohli poznat terapii v Národním ústavu duševního zdraví (NÚDZ) formou exkurze a povídky. Dnes přinášíme postřehy psychiatričky MUDr. Pavly Stopkové, Ph.D., která vede oddělení 1. Své zkušenosti s léčbou také řeknou dva bývalí pacienti, kteří se léčili s úzkostnou poruchou. Málokdo si umí a chce představit, že by byl hospitalizován na psychiatrii. Podíl na tom má negativní označení psychiatrie obecně. Vedoucí lékařka oddělení 1 v Národním ústavu duševního

Blíží se sedmá hodina ranní, potemnělá chodba oddělení 1 pro léčbu úzkostných a afektivních poruch za chvíli ožije. 

V jednom z pokojů zvoní budík. Ester už je stejně vzhůru a rychle ho vypne. „Bože, zase další den přede mnou.“ pomyslí si a úzkost, její stará známá, jí sevře žaludek, jako svírá had svou kořist. Ester má o svém zdejším pobytu velké pochybnosti. Ne že by nevěřila personálu nebo léčebné metodě. Ona nevěří především sobě. Její kritik v hlavě ji šikanuje svými přehnanými požadavky a Ester mu věří.

„Přece nepůjdeš do blázince!“ Stigma, které s sebou nese být hospitalizován na psychiatrii, je tu s námi pořád. Institucí, jež se snaží o jiný přístup k pacientům s duševními obtížemi a mohla by pomoci tento náhled změnit, je Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ). Jde o jedinečné pracoviště, v České republice jediné svého druhu, které se liší od velkých psychiatrických nemocnic inovativním a individuálnějším přístupem k pacientům. Co by vás čekalo, kdybyste měli být hospitalizováni? Zkusím vás provést a dát nahlédnout možné první dojmy.

Nedávná tragická smrt renomovaného psychoterapeuta vyvolala u veřejnosti celou škálu emocí a řadu otázek. U některých dominovala lítost nad ztrátou inteligentního a empatického psychologa. Jiní naopak pociťovali spíše vztek a ptali se, jak nám mohl kázat někdo, kdo své vlastní duševní zdraví zanedbal? 

Lukáše Hrubého znám jako fajn šéfa, vnímavého psychoterapeuta a zkušeného lektora a supervizora. Svůj dosavadní profesní život věnoval práci v organizaci Podané ruce, působící na Moravě a pomáhající lidem s různými druhy závislostí. Kolegové ho často oslovují Carlosi a v současnosti je odcházejícím ředitelem Olomoucké a Zlínské sekce. Covidové období mu přihrálo více klientů s partnerskými problémy a to byl impulz pro výcvik a pokračování v praxi na poli párové psychoterapie. Říká, že je „fanoušek vztahu“, a to evidentně nejen jako párový terapeut. Lukáš také vyzdvihuje vztahy, pokud jde o jeho vlastní duševní rovnováhu. Charakteristické je pro něj vymýšlení scénářů a projektů, ať už pro sebe nebo pro pomoc druhým. Carlos umí takový projekt proměnit v realitu. Aktuálně například v Olomouci vzniká terapeutické centrum pro děti a dospívající.

V minulém článku jsme si slíbili, že se podíváme na to, jak poznat dobrého psychoterapeuta/ku. Mimo to si přečtete o tom, co vám možná na terapii přijde divné, a také vám řeknu, na koho a na co si dát pozor, jak na psychoterapii, tak mimo ni. Tak pojďme na to.

Minule jsme si řekli základy psychoterapie. Dnes si povíme o tom, čím se terapie liší od běžného rozhovoru s blízkým člověkem, a co přesně v terapii pomáhá. Poradím vám, jaký druh terapie zvolit, a dozvíte se, co vás bude čekat na první hodině. Budu mluvit především o terapeutickém přístupu, který je mi blízký – ten nedirektivní. Tak pusťme se do toho.

Seriál o psychoterapii začneme shrnutím toho nejdůležitějšího, co by vás mohlo zajímat, než se vydáte na terapii. Dozvíte se o metodě jako takové, kdy jít, co můžete čekat, jak vybrat terapeuta, jaká je cena a na závěr vám dám tipy z vlastní zkušenosti. Tak pojďme na to.