Jen vystrčím nos ven, je mi z projevů okolí jasné, že je to tu! Nová sezona antibiotik, kapek, sirupů, citronů a zázvoru. Z lidí to pořádně pobublává, chrčí a slzí. Bacily létají zleva i zprava. Podzimní tradice, to znají všichni. Bohužel už ne každý tak dobře ví, že kašlat na lidi jde i s grácií a trochou té ohleduplnosti. Poslední dobou jsem několikrát navštívila lékaře, odběrové místnosti, rentgeny… Netěšilo mě to, říkala jsem si,

Crohnova choroba se s podzimem mnohým pacientům zhoršuje. Umí to dokonce i na jaře, ovšem léto také není ideální období. Tak třeba zima? Jeden neví, jak tím rokem prokličkovat. Ale zánět v těle to evidentně netrápí. Podzim mám moc ráda. Babí léto úplně miluji. Barvy, vůně, šťavnatost sezonních plodů, ostrý vzduch a jemné sluneční paprsky, které už nepálí, ale hladí. Výlety do přírody v tomto období jsou balzám pro tělo i psychiku.

Znáte ten toužebný pocit zajistit si klid, vyrovnanost a pohodu ve chvílích i dlouho po nich, kdy na vás někdo z okolí plivne jedovou slinu a srší nespravedlnostmi místo vtipem a uznáním? Nebo dopadají-li na vás chmury ze změny ročního období, zdravotních potíží a obav z budoucnosti? Špatná zpráva je, že daleko neutečete, stejně by to nic nevyřešilo. Ta dobrá naopak je, že to daleko vůbec nemáte! Je důležité mít útočiště hlavně sám v sobě. Já se