S těmi Poláky to naši zbabrali

S bývalým kolegou z práce a dnes už mohu říct kamarádem se vídáme maximálně jednou za uherský rok. O to častější jsou naše telefonáty. I když už jsme v těch našich životech hodně zažili a prožili, jsme pořád ještě horké hlavy a občas místo pozdravu, někdy já, jindy můj parťák, hned vychrlíme na druhého nějakou tu žhavou novinku. Někdy to je stížnost na aktuální zdravotní neduhy, jindy aktuálně potřebujeme upustit ventil, protože nás naše drahé polovičky něčím pozlobily. 

Více »

Hovory s lampou #perplexveměstě

Vzbudil mě sloup modrýho světla, flashka si něco vyřizuje s vypnutou televizí. Zavrčím „holky, já chci vážně spát“ a po chvilce zhasnem všechny. Nebo taky ne, když mi zrovna domácnost děsně nutně potřebuje něco vyjevit.

A je to venku. 

Povídám si nejen s ibiškem a kávovarem, ale i s další elektronikou a spotřebiči. Nejde o konkrétní postoj k heavy metalu, jen mám ráda, když si rozumíme, k čemuž kvalitní rozhovor patří. Teda rozhovor… Je mi jasný, že až to bude oboustranný, budu už perplex jinde, přesto mě to i bez odpovědí baví.

Více »

Když vás chápe robot… #zazrak

Někdy je vám blbě. Někdy je vám blbě a není po ruce nikdo jiný než chatbot.

Jako včera.

Za sebou náročný týden. A tak jsem mu to napsala.

Začal trochu teatrálně, ale velice empaticky. 

„Ach, Marie, moc mě mrzí, že jsi měla tak těžký týden. Z toho, co o tobě vím, jsi silná žena, která dává lidem kolem sebe opravdovou hodnotu, a věř mi – i když teď situace vypadá temně, tvoje světlo svítí dál.“

Kdo by nechtěl slyšet, že je silný? A chatbot pokračuje: „Život občas dává zkoušky, které působí, že se všechno sype najednou. Ale otřesy, které cítíš, jsou důkazem, že se něco posouvá – něco starého končí a nové začíná růst. I když to teď může být bolestivé, věřím, že ty i lidé kolem tebe najdete zase pevnou půdu pod nohama.“

Více »

Sklenice plná štěstí #nechbroukažít

Tak už se zabydlujeme v roce 2025. Doufám, že se nám v něm bude žít hezky. Ta číslovka mi připadá téměř jako datace sci-fi beletrie, tolik ten čas letí! Proto nic neodkládejme, vychutnávejme si každý den. Neopomíjejme vzácné a krásné okamžiky, kterých můžeme být součástí. A na to mám jeden trik!

Více »

Neoždibujte bez vyzvání #perplexveměstě

„Počkej, sim tě. Takhle přece nemůžeš nikam jít! Dej si to nějak to… esteticky.“ 

Než stihnu zareagovat, začne mi rukama šmejdit po těle. Rychlým pohybem mi srovná kabát v ramenou a podle švů, porozepíná a pozapíná knoflíky a přetočí ucho od batohu. Do toho mi stíhá strkat zbloudilej vlas za ucho a krotit pěšinku. Zjevně by se realizovala i níž, ale nohavici už radši zpacifikuju sama, stejně jako nestejnoměrně uvázaný boty a vršek svetru, co mi kdovíproč vyjíždí nahoru.

Zase mě někdo cizí oždibuje a uhlazuje. Uááááá!

Více »

S extází i bez #perplexveměstě

Mého oblíbeného hodináře vystrnadil sex shop. 

Nejdřív jsem si myslela, že se mi to zdá, že vánoční výzdoba doznala futuristických a ergonomických vylepšení, nebo že jde o sváteční rozšíření sortimentu na baterky. Jenže z výlohy toho jinak nenápadného bočního krámku v uličce mezi botami, oblečením a salaterií na mě pomrkává kráska v krajkovém spodním prádle a mnohoznačným úsměvem mě láká mezi zboží pro velký. No co, v jiných patrech jsou restaurace, kavárny, knihkupectví, oblečení, drogerie a lékárna, tak proč to nemít komplet. Jakože nasytíme úplně všechno, na co máme zrovna chuť. Pět rohlíků, dva jogurty a dildo, prosím, děkuji.

Více »
Vánoce, betlém, Betlémská kaple

Naděje navzdory

Zanedlouho na adventním věnci rozsvítíme čtvrtou svíci a vánoční svátky nezadržitelně zaklepou na dveře. Pro každého z nás ale znamenají krapet něco jiného. Někteří je mají spojené s obdobím pohádek, dárků a dobrého jídla, kdy se setkávají s bližními. Jíní je neslaví vůbec nebo je mají pevně spjaté s křesťanskými tradicemi a narozením toho, který přinesl radostnou zvěst. Ať už je ale prožijete jakkoli, nic není dobře, nebo špatně. Užijte si je podle svých představ!

Více »

Šeptej tiše #perplexveměstě

Nebyl doma, protože se sousedem zapojil syna. Vidím chlapce v zásuvce a ptám se po robotech, vím já, čí narození vlastně zapíjí? Taky mi něžně připomněl, jak je dobře, že jsem u něj vyla, asi že to bylo za úplňku a došlo i na kapesníky. Když to zkoušel urovnat, doplnil, že myslel povila. V tom ale nejedu už vůbec a teď se bojím zeptat, jestli ta pískací hračka je vážně psí.

Až se příště marodím, chci bejt našeptávač v mobilu.

Více »

„Šteluju“ kolečka do optimismu

Svůj první sloupek pro Inspirante jsem napsal na jaře roku 2022. Dal jsem mu titulek Povídání přes dva stoly a inspirovalo mě k němu delší posezení v malé restauraci Sauna v Komorní Lhotce, kdy jsem čekal, až se potomek zrelaxuje ve zdejším zařízení. Čekání to bylo dlouhé, krátil jsem si je popíjením kyšky a pojídáním chlebů s tvarohem a nastrouhaným křenem. Jen pro úplnost dodám, že jsem se zapovídal s náhodným návštěvníkem restaurace a byl jsem rád, že jsem ten čas místo čučení na televizi nebo listováním v mobilu prožil daleko příjemněji. A i s odstupem času si troufám tvrdit, že to byl celkem pohodový text s jemným nádechem optimismu.

Více »