A tak se to stalo: vzbudila jsem se na posteli a mé břicho zdobil pytlík. Vývod už nepředstavoval jen nějakého strašáka v čase budoucím, byla to realita. Realita, se kterou jsem se neuměla vyrovnat, nechtěla ji přijmout. Navíc mi po předchozích operacích a komplikacích už nezbývalo moc sil, a to jak fyzických, tak hlavně těch psychických.
Pamatujete? Vybere se Slepá bába. Té se zavážou oči a spoluhráč jí točí kolem osy. „Slepá bábo, kam tě vedu?“ Už jsme velký a můžem si to říct narovinu. Šátek ani velké točení není nutné. A vyosení je tu vcukuletu.
Víte… já nevím. Nevím proč, nevím jak, ale od té doby, co mi diagnostikovali RS, mám potřebu neustále spěchat a udělat toho co nejvíc. Doktor by jistě zakroutil hlavou s tím, že tohle přesně by pacient s RS dělat neměl. No jo, já vím, jenže já si nějak nemůžu pomoct.
Občas, když spíme, mohou se nám zdát strašlivé sny a noční můry, z nichž se chceme co nejdříve probudit. Když otevřeme oči, jsme možná na chvíli zmatení, ale jinak je vše v pořádku. Co když se však snažíme probudit z hrůz, kterými zrovna procházíme, a nedaří se? Protože to celé možná není jen sen…
Rakovina mění život zásadním způsobem. Vyrovnat se s vědomím, že vás potkala, trvá nějaký čas. Sama léčba není zrovna procházka růžovou zahradou a občas přicházejí velmi krušné chvíle. Ale dá se zvládnout. Je však důležité přijmout fakt, že ta největší změna přichází po léčbě. Častá únava, nemožnost dělat některé věci jako předtím. Zhoršení zraku, problémy s pamětí a často i v oblasti sexu.
Podívejte se na ty věty očima člověka, kterému je říkáte. Rázem se z nich vytratí ta rádoby dobře míněná rada, přímost nebo univerzálnost. Zůstane jen nesmysl.
Teplota atakuje třicítku a já přicházím na plovárnu. Je pět hodin a toužím si dvě hodiny do zavíračky zaplavat. Protože mám v ruce bílou hůl, nabízí mi paní pokladní extra ZTP slevu. Procítěně říkám, že jsem se sem těšila, protože v autobuse bylo snad padesát.
„Nejvíce událostí se stane mezi desátou hodinou večerní a šestou hodinou ranní,“ říkala mi Petra Horáková, šéfredaktorka Inspirante poté, co jsem do redakce nastoupila.
Nevýhoda nesmyslů je v tom, že mají vlastní pokroucenou logiku. Bohužel uvěřitelnou.
Je 1. září 1992 ráno a Alexander Dubček právě na dálnici u Humpolce vypadl z auta. Naše karosa dojíždí v pořádku a na čas. Zdolala 35 kilometrů mezi body S (Slaný) a P (Praha). Mám krátce po maturitě a začínám dojíždět…
