Máte ve své blízkosti člověka, který prochází onkologickou léčbou, a přemýšlíte, čím mu udělat radost? Jak mu pomoci? Mám jeden tip, který mi pomohl.
jsi jedinej prcek, kterýho mi v následujících dnech nebude nikdo cpát na péefku, hrnku nebo kalendáři. Už proto Tě mám ráda. Nemusíš skákat na trampošce a stejně letíš, jsi boží. Promiň. 🙂 Taky se kamarádíš namátkou s oslem, kravkou, ovečkou a možná i zlatým prasátkem, což se mi do života zdá celkem příhodný. Tedy i s chlívem, delegací, hudbou a hvězdami. Taky poznáním, prostou láskou, nožkama v teple a poselstvím, co vše přerůstá.
Rok uplynul jako voda a opět nastal čas provoněný skořicí, vanilkou a jehličím. V břiše poletují vánoční motýli. Někomu z pocitu nadšení a těšení se, jinému se promění v noční můry, které neodbytně dorážejí a připomínají, co vše se ještě nestihlo na Vánoce přichystat. Dárky, přáníčka, cukroví, stromeček, zásoby jídla a pití, rozpis návštěv, zájezd na hory… A co teprve neumytá okna a nevytepované koberce? Vánoční svátky však netrvají věčně a nemá smysl je strávit ve
Několik let zpátky jsem se ucházela o pozici redaktorky webu o mindfulness. Práci jsem sice nezískala, ale byl mi místo toho nabídnut zdarma kurz mindfulness, který tento web poskytoval. Nabídku jsem s nadšením přijala, ovšem realizace a zapojení se do kurzu byly už méně entuziastické. Sice jsem se zaregistrovala a uplatnila členský kód, dokonce jsem si pustila video z první lekce, ale tím to tak skončilo. Lektorka sama upozorňovala, že ze
Protože jsem až do devatenácti let žila jen v České republice, věděla jsem, jak se slaví Vánoce, pouze u Čechů a Němců (jsem z česko-německé rodiny). Pak jsem odjela do Velké Británie a zjistila, že to jde i jinak.
Tak mám prý začít stupňovat vánoční atmosféru. Jakože sedáme na sáňky, kolekci mezi kolena, vaječňák do ruky a dvě kila mouky do náruče. Pustíme Rolničky, rybí prsty vezmeme v síťovce na výlet Náplavkou. Narazíme sněhule, nos a uši namažem Niveou a při procházce po příbuzných se rozhovoříme o nezbytnosti rodinných pout. Já bych poutala, až bych brečela, aspoň se to ode mě čeká. Ježíšek to vidí. Takže seslal jeho. Tím pádem je
Pohlazení od psycholožky Když se do té doby zdravý člověk přesune do škatulky nemocných nebo těch s diagnózou, bývá to mnohdy šok, protože se to stane často nečekaně. Může přijít i další rána, která má podobu černého na bílém. Přiznání invalidního důchodu s vyčíslením jeho práceneschopnosti v procentech. Je to darda a mě to rozhodilo. Byť jsou lidé, kteří o přiznání důchodu všemožně usilují, pro mě to bylo dlouhou dobu bolavé.
Nechtěné přátelství, nedobrovolné soužití, boj s neznámem – to vše a ještě mnohem více přirovnání dokonale sedí na život s Crohnovou chorobou. Právě díky ní jsem stihla už nejednou navštívit operační sál, strávit týdny v nemocnicích a prožít část svého života se stomickým sáčkem na břiše. A přestože mi postiženou část střeva (jeho jakousi „základnu“) při zákroku odoperovali, své tělo s ním sdílím dál.
Jako malá holčička jsem v čekárnách lékařů a nemocnic proseděla a mámě na klíně proležela nespočet hodin. Dodnes si pamatuji vylepené plakáty s vyobrazením lidského ucha a motýla, s velkým nápisem „Psst, ticho léčí!“ Nechápala jsem smysl tohoto apelu, když zejména zdravotnický personál práskal dveřmi, křičel přes celou chodbu a obecně všude vládl hluk, chaos a stres.
Je to tu zas. Sychravo, lezavo, mlhavo. Klendra a bacily. Mě klepne. Nechápu, co je to za módu chodit po světě připochcíplej.
