Jedna z věcí, nad kterými autisté uvažují, je to, jestli se mají se svojí diagnózou tajit. Tohohle tématu jsem se už v minulosti párkrát dotkla, a proto bych se ráda k němu vrátila a pořádně ho probrala.
Obecně rozšířený piktogram invalidy svádí k tomu, že za největší fyzický průšvih se považuje být na vozíku. Takže když někam nakráčím bez pomůcek a po svých, tak vlastně vůbec postižená nejsem. Aha. 🙂
Podle dostupné literatury se jedná o nejčastější onemocnění žen v reprodukčním věku. Zajímavé. Já o ní neslyšela do té doby, než jsem začala pracovat se stomiky. Protože pár procent z nás pacientek jsou ženy po operaci endometriózy. Po operaci, kdy jim kromě reprodukčních orgánů bylo nutné odebrat i část střeva a založit stomii.
Venkovní teplota je chvílemi ještě na rukavice, ale kočičky jívových keřů zmítaných větrem vystrkují své sametové hlavičky z otvírajících se pupenů a ujišťují nás, že jaro je tu! Zlatavé sluneční paprsky deroucí se zpoza ocelově šedých mraků hladí po zimě bledou pleť a všichni doufáme, že si alergikovo peklo užijeme do sytosti a nepřehoupne se i letos rovnou do teplot plavkové sezony.
Jak s prckem mluvit o handicapu a zamezit tomu, aby se na ulici otáčel po lidech, kteří jsou něčím jiní? Nedělat z toho kovbojku. Nechte děti zírat i mluvit a popište, co vidíte. Společenský kontext a emoční napětí tomu dodáváte vy, jim jde čistě o informaci.
Každý si možná z dětství vzpomene na pohádku O Palečkovi. Nebo na některou z modernějších animovaných verzí, kde se hlavní hrdina zmenší natolik, že třeba stráví nějakou dobu mezi mravenečky v trávě, podnikajíc dobrodružnou výpravu za svým opětovným zvětšením. A zkoušeli jste si někdy představit sami sebe v takovém příběhu? Možná proto pohádkám sama doteď věřím, protože já jednu takovou žiju.
„Budeme se večer dívat na Most! Z pracovních důvodů,“ napsala jsem zprávu kamarádovi, který u mě přespával. Měl samozřejmě radost, protože se mě k tomu snažil přemluvit, ale raději jsem trávila s ním čas něčím jiným.
Dneska se chystám rozmetat jeden z nejrozšířenějších nesmyslů, co o diagnózách koluje. Máš to odmalička, takže jsi na to zvyklá. Nevím jak vy, ale já mám odmalička spoustu věcí. Z nepochopitelných důvodů se mi zvětšujou, zkracujou, kulatí, klesají, obrůstají srstí, olysají, hrubnou, měknou a samovolně se vytrácejí nebo naopak raší. Většinou v rozporu s tím, co bych si já sama přála.
Musím se vám pochlubit. Odešel mi počítač. Když mi před očima zmodrala obrazovka a náš IT mistr se jen usmál: „No… takhle vypadá modrá smrt,“ polil mě děs.
Představte si, že máte na břiše absces. Bolí to, teče z toho hnis, zvětšuje se a tvrdne, možná to bude chtít rozříznout. Co se vám honí hlavou? Aby ten hnus ze mě okamžitě odešel a bolesti zmizely. Máte strach. Nechcete do nemocnice. Představujete si to nejhorší, co se vám může stát.
