Moje poslední návštěvy u gastroenterologa vypadají asi tak, že mám všechno v normě, nic mě nebolí, měla bych brzy otěhotnět a … „Nepřemýšlíte náhodou o amputaci konečníku?“ Proč bych o tom sakra měla přemýšlet, když mě významně nezlobí?
Mám kamaráda všeuměla. Stojí právě v koupelně, na jednom ze dvou suchých ostrůvků. V tričku, bez ponožek a kalhot, co si nechce zmáčet. Nemám čas se červenat, jsem v nouzi. Moje pračka proti mně něco má.
Hrozně jsem chtěl, aby tenhle text lásku neironizoval. Přeci jen je ten svátek všech zamilovaných a člověk by jednou měl přestat být tím Železným mužem, který zbožňuje jen svou drahou Mrs. Absurditu… Já jsem opravdu chtěl! Jenže kdykoliv jsem si měl představit nějakou ze svých milostných chvilek, vždycky se mi za ní táhnul lehký opar… Nebo spíš takový hlásek, který se jí vysmíval.
Pohlazení od psycholožky Život nám přináší každodenně různé situace, které nás nějakým způsobem zasáhnou. Řadu situací my sami změnit nemůžeme. Co však můžeme změnit a je to jen v naší moci je, jak budeme danou situaci vnímat, jak ji budeme brát. Jako ohrožující? Nebo jako výzvu a příležitost k osobnímu růstu?
Vlezu do výtahu. Klesám osudu i podlaží vstříc. Nasaju vůni manga s karamelem, málem to se mnou flákne. Hledám zdroj, ale ovoce, cukr, ani vařič tady nejsou, dokonce ani samička v oparu. Omámená jsem tu teď já, kontraproduktivně. Jako bych nevrávorala už dost.
Partnerské vztahy a intimní život mi někdy připadají jako nejsložitější hádanka života. Problémy v práci se vždycky dají vyřešit, mají určitou logiku. Kdežto emoce častokrát jakoukoli logiku postrádají, jsou zmatečné, dochází k nedorozumění, výbuchům, nebo k jejich potlačení, neřešení.
Cvičení dělá mistra. To je pravda, záleží však na druhu aktivity. Vždy lapnu po dechu, když v souvislosti s přibývajícími hospitalizacemi, operacemi, pokusy s trefováním se do správné léčby, novými diagnózami a prakticky nepřetržitým tápáním a rozbolavěním těla i duše, slyším rezolutní: „Tobě už to tak nepřijde, jsi přece (musíš být) dávno zvyklá!“ Snad by si z toho jeden mohl udělat kratochvíli a mít i potěšení!
Nemá ruce, ale po večerech štrikuje overaly. Nemá nohy, zato staví běžecký trofeje i na madlo dveří. Je obézní, ale zbohatl na sérii kuchařek o čokoládě bez tuku, cukru, kakaa a kalorií. Jupí.
Kdyby mi někdo před pár týdny řekl, že napíšu článek o infodumpingu neboli sypání informací, velmi bych se tomu divila, neboť jsem v té době netušila, co to ten infodumping je. Je to zvláštní, protože ho provozuju snad celý život, ale až dosud jsem nevěděla, že má speciální název. Proto jsem se ostatně o něm rozhodla napsat.
„Vážený zákazníku, děkujeme vám za nákup výrobku nové generace. Věříme, že budete s jeho kvalitou spokojeni. Nyní vyčkejte na zprávu od svého dopravce.“ Nechce se mi vyčkávat. Můj dopravce by mi totiž nejradši naskenoval sítnici, balíček prohodil oknem dodávky a frčel za dalším kšeftem.
