Spánek je téma, o kterém bych mohl debatovat dlouhé hodiny. Nepatřím totiž mezi šťastlivce, kteří dokáží „zabrat“ krátce po zalehnutí. O tom, že bych třeba při cestování busem prospal noční cestu někam k moři, jak to dokáže moje manželka, o tom si můžu nechat jen zdát.

Za těch skoro třicet roků, co se potýkám s roztroušenou sklerózou, se to moje spaní zhoršilo. Takže si občas „pomáhám“ i pilulkami. Ale nespavostí trpí dneska každý druhý, tak z toho až takovou vědu dělat nechci. Abych měl to spaní lepší, vyzkoušel jsem snad všechno. Nastudoval jsem na internetu rady pro špičkové americké armádní bojové jednotky, jak usnout do minuty nebo tak nějak to bylo míněno. Ty jsem svého času zkoušel i v praxi. Výsledkem bylo, že jsem po hodinovém převalování zlostně vykročil do kuchyně, abych „vybílil“ ledničku, což je metoda, jak se trochu zklidnit.

V představení redaktorů Inspirante mám uvedeno, že jsem vystudoval Pedagogickou fakultu, obor čeština a dějepis. Naši známí, kteří procestovali Evropu a také část světa, mě proto automaticky považovali za odborníka a hodně se divili, když jsem místo prohlídky zámku, baziliky či nějaké další významné památky zvolil při poznávacím zájezdu jako náhradní variantu radši procházku horským údolím nebo koupání v jezeře či moři.

Ve svém ani ne měsíc starém sloupku jsem se těšil na dovolenou v Polsku a vycházel jsem přitom ze zážitků z dovolené, kterou jsme u našich severních sousedů strávili v roce 2011. 

Hned zpočátku musím přiznat, že čtrnáct let staré zkušenosti mi letos byly prakticky k ničemu. Polsko se změnilo k nepoznání a z mých postřehů si troufám tvrdit, že je to moderní evropská země, která nás v mnoha ohledech předběhla. A to zdaleka nejen v nabídce ubytování, služeb či turistických atrakcí. Asi nejmarkantnější je z mého pohledu kvalita silnic a dálnic. Zatímco v roce 2011 nám cesta z Gdaňsku u Baltského moře do Ostravy trvala bezmála dvanáct hodin a trmáceli jsme se po silnicích přes desítky křižovatek velkých měst, letos jsme zpáteční cestu zvládli za šest hodin. Vysvětlení je jednoduché, celou trasu jsme absolvovali po dálnicích. Většina z nich byla bez poplatku. Ubytování jsme si objednávali přes booking, až na jednu výjimku to byly útulné a velmi slušně vybavené apartmány. Projeli jsme Polsko až k Baltu křížem krážem a setkávali jsme se nejen s ochotnými a usměvavými servírkami, číšníky, pracovníky turistických center, ale i s náhodnými kolemjdoucími, kteří nám poradili, když jsme nemohli najít nějakou významnou památku.