Tak trochu netradiční second-hand. „Chceme spoluvytvářet společnost, ve které budou vzájemná pomoc, respekt a uvědomělý životní styl na předních místech,“ stojí na webu Přestupní stanice, sociálního podniku v centru Prahy na Žižkově, který zaměstnává lidi bez domova. Nabízí širokou škálu dámského i pánského oblečení, doplňků a knih. Po večerech je možné zúčastnit se zde různých workshopů, kulturních akcí (přednášky, debaty, filmy), nechybějí ani kurzy jógy či tetovací dýchánky. A pobočka v centru u Národní třídy se

Jasně, půjde o filmy, konkrétně o ty, kde má postava nějaké postižení. O čem jsou a pro koho? Zvládnou se na ně koukat děti? Pomůžou osvětě, nebo prokazují medvědí službu? Jak moc mají být realistické? Můžeme se jim smát? A vybavíme si vůbec víc filmů, než je zlatá trojice Forrest Gump, Rain Man a Nedotknutelní?   Napsat tenhle článek jsem se odhodlávala dlouho, ale odrazovalo mě to, že nechci podávat encyklopedické výčty

Období od konce října do Vánoc pro mě patří k těm nejnáročnějším v roce. Mezi datem, kdy uplyne další rok mého života, a koncem dalšího kalendářního roku si obzvlášť bolestně uvědomuji plynutí času a přemýšlím o všem, co jsem nezvládla, o vlastní smrtelnosti a podobných zábavných věcech. K tomu stres z blížících se Vánoc, shánění dárků, řešení logistiky, kam kdy pojedeme a podobně… Úzkosti a deprese zkrátka mají žně. Letos se k tomu všemu přidala

Projekt Bellisek – tedy mladých žen s onkologickou diagnózou s názvem „Zpět do kondice“ – se opět rozběhl letos v květnu a byl naplánovaný až do října. Podmínkou účasti v tomto projektu bylo mít chuť a odhodlání sportovat. Nešlo o konkrétní druh sportu, ale prostě něco začít dělat, a to pravidelně. Zvyšovat si svoji fyzickou kondici, která léčbou i operací dostává zabrat. U někoho to může být běh, plavání, jóga, tanec, u někoho třeba pravidelná chůze

Pandemie koronaviru je tu s námi už téměř rok a za tu dobu můžeme u lidí pozorovat různé postoje. Aktivní první vlna na jaře vystřídala vyčerpanou vlnu na podzim a různé dezinformace a hoaxy nebyly výjimkou. O to těžší to mají lidé s nějakým druhem psychické nemoci, především ti se sklony ke vztahovačnosti a podezřívavosti. Nejen na toto téma mluvil známý psycholog Dalibor Špok ve svém podcastu V klidu na Radiu Wave. Podle průzkumu

Žlutá televizní rodinka a jejich přátelé baví diváky již 31 let. Mezi postavami najdeme muže, ženy, děti, dospělé i seniory, dokonce i ty, kteří jsou nějakým způsobem postižení. Vybíráme proto deset postav, které do této kategorie někdy v průběhu seriálu patřily. Pozor: některé popisky vyzrazují zápletky jednotlivých dílů. 1. Homer Simpson Zaměstnanec jaderné elektrárny a otec od rodiny se k postižení dostal vlastní vůlí, a to v díle Tlouštík Homer (7. díl 7. série). Jak

Po několika telefonátech z redakce týkajících se faktu, že jsem tento článek slíbila odevzdat už před dvěma týdny, k němu dnes odhodlaně sedám. Ale není to lehké. Potřebuji dělat vánoční cukroví, objednat dárky, vyřešit něco v práci a vůbec, je nejvyšší čas tu pořádně uklidit. Nejdůležitější však je, že se mnou někdo na internetu nesouhlasí a už hodinu se s ním hádám. Nemůžu přece psát článek, dokud ho patřičně neusadím! Fenomén

Jakub Starek je čtyřiatřicetiletý muž z Havířova, od narození nevidomý. Sám říká, že díky mamince, která už od dětství pro něj nepožadovala žádné úlevy a dala ho do běžné školy, dokáže až na výjimky fungovat jako zdravý člověk bez omezení. „Ale v poslední době mi ve zdolávání překážek vydatně pomáhá manželka,“ říká v úvodu rozhovoru Jakub Starek. Když říkáte, že maminka vás v dobrém smyslu cepovala, jak to probíhalo v praxi?

Na rozhovor o cukrovce a obezitě se chystám důsledně. Opráším lekce biologie, spisovné koncovky, doliju kafe, schovám sušenky a nabiju telefon. Tentokrát bez legrace, na drátě se mnou bude pan profesor Martin Haluzík, přední český odborník v diabetologii a obezitologii. Jenže po prvních minutách zjišťuju, jak se pletu. Erudice sedí, ale latina, poučky nebo nuda fakt nehrozí. A ani to sladké jsem schovávat nemusela. Pane profesore, opravdu existují pacienti, kteří přiberou pohledem

Naše výrobní družstvo Důbrava ve Valašských Kloboukách prochází tak jako řada podobných organizací současným složitým obdobím způsobeným pandemií koronaviru, jak se dá. Zvláště na jaře to bylo hodně hektické a musíme ocenit vstřícný přístup Svazu českých a moravských výrobních družstev (SČMVD) a především lidský přístup jeho pracovníků, včetně Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP). Stále se snaží nám poskytnout pomoc a bojovat za naše zájmy.  Utkvěla mi situace z jarní vlny,