V minulém sloupku jsem vám popisovala, jak veselé jsou začátky podnikání v době epidemie. A protože – pánové odpustí – jsme holky odvážné, přes všechny rouškové a dezinfekční nástrahy se brzy pouštíme do hledání prostor pro brněnskou provozovnu Rozkveteme.  Během května nezahálíme a rozhazujeme sítě. Nabídky přicházejí a odcházejí. Kolegyně Pavlína se v Brně vydává na prohlídky různých míst a s profesionalitou sobě vlastní zjišťuje všechny možné i nemožné informace. Když už se bojím,

Svět s handicapem je těžký, složitý, zároveň bohatý a originální. Magazín Inspirante připravil krátký seriál, v němž jeho redaktoři vytvořili určitý návod, desatero, jak k danému typu postižení přistupovat a jak je vnímat. Tak jako o mnoha dalších, nejen duševních nemocech panuje o depresi a depresivních lidech spousta předsudků. Po geniální variaci na biblické desatero v minulém dílu seriálu už však není jak koncept desetibodového seznamu vylepšit, přináším proto anti-desatero – deset vět, jejichž obdobu

Ilias a Odyssea, to jsou dva hrdinské eposy z dob starého Řecka, jež pojednávají o obléhání Tróje a putování krále Odyssea. Jako autor je uváděn básník Homér. O Homérově životě se toho příliš neví. Podle pověstí byl negramotný a „slepý“, nicméně o rozsahu jeho postižení ani o tom, kdy je získal, se neví vůbec nic. Ba co víc, literární teoretici zabývající se starým Řeckem dokonce zpochybňují jeho existenci. Není to však z toho

Přemysl Gubani je vedoucím kariérního centra na České zemědělské univerzitě v Praze, které usnadňuje studentům vstup na trh práce. Jednou z aktivit KC je pořádání Veletrhu pracovních příležitostí ČZU, jehož se několik let účastní rovněž spolek Revenium. Co všechno centrum dělá a nabízí, jak se věnuje znevýhodněným studentům? Kariérní centrum na ČZU funguje už několik let a řadí se ke špičkám v Česku. „Snažíme se usnadňovat studentům vstup na trh práce

Vítejte u posledního dílu seriálu tipů na výlety. Tentokrát se podíváme na místa, kde se lidi bez postižení mohou setkat s těmi, kdo nějaký handicap mají, a spojit tak příjemný zážitek s rozšířením vlastních obzorů. Na většině těchto míst si navíc můžete dát něco dobrého na zub nebo si vychutnat šálek kávy a odpočinout si po prohlídce místních pamětihodností.  Tradičně začneme v hlavním městě. Najdete tu totiž nejeden podnik, který zaměstnává lidi

Když máte diagnózu, kvůli které se denně venku dáváte na modlení, není to legrace. Když na vás kolemjdoucí sem tam halekaj, že „Bůh vás ještě letos uzdraví, slečno“, máte chuť je poslat úplně jinam než do kostela. Přesto následující text nechce nijak znevažovat ani duchovní tradici, ani víru. Jenže kolegové z redakce Inspirante ve svých desetibodových textech už všechna doporučení vystihli, takže jestli se nemám opakovat,

V roce 1999 měl Jiří Suchánek vážnou nehodu, od té doby je na vozíku. Před patnácti lety začal hrát tak trochu „z nudy“ stolní tenis, a dnes má bronz z paralympiády v Riu 2016 i další medaile ze světových či evropských šampionátů.     Devatenáctého září 1999 Jiří Suchánek nezvládl zatáčku a skončil s autem na střeše. „Bylo mi teprve sedmnáct, na silnici jsem tenkrát neměl co dělat. Neměl jsem řidičák, navíc jsem řídil pod vlivem

Slíbený třetí díl seriálu o výletech je tu, a jak jsem předeslala, budu se tentokrát věnovat místům vstřícným k lidem se zrakovým a sluchovým handicapem. A protože možností je spousta, nebudu dál ztrácet čas zbytečnými úvody. Kam se tedy vydat? Začneme zase v Praze, protože v našem hlavním městě najdete opravdu nejrůznější vyžití. Zastavme se například kousek od Pražského hradu v krásné barokní budově Lorety, známé díky jedinečné zvonkohře. Je možné si objednat

Svět s handicapem je těžký, složitý, zároveň bohatý a originální. Magazín Inspirante připravil krátký seriál, v němž jeho redaktoři vytvořili určitý návod, desatero, jak k danému typu postižení přistupovat a jak je vnímat.  Od té doby, co mi diagnostikovali schizofrenii, se mě řada lidí ptá, čím že to vlastně „trpím“. Jelikož jsem také vystudovanou psycholožkou, neobejdu se bez narážek typu: „Takže mám u tebe rezervované sezení, OK? Já jsem totiž hrozný

„Čágo belo šílenci!“ Touto větou vítala moderátorka Tereza Pergnerová diváky pořadu Eso na Nově v devadesátých letech. Od té doby uběhlo moře času, pořad skončil, moderátorka přerušila kariéru kvůli drogové závislosti, ale poté se na televizní obrazovky vrátila. Narodila se 25. června 1974 v Praze do umělecké rodiny – jejím otcem byl Eduard Pergner, textař a scenárista, a matkou Jana Pergnerová, příležitostná herečka. Jako malá dívka byla stydlivá, přesto začala