Spolkni prášek, posílíš mír! Aneb politika jako duševní porucha #4fantazie

Dnešní fantazie se bude týkat takové malé nepatrné lidské hodnoty, kterou je hodnověrnost, neboli věrohodnost. Minulý týden jsme si totiž mohli všimnout pro někoho banálního, pro jiného zarážejícího zjištění z úst mluvčího Unie státních zástupců a advokáta Sokola o tom, že duševně nemocného člověka lze vyslechnout u soudu, avšak zároveň je třeba pečlivě vyhodnotit, nakolik je výpověď věrohodná. Tolik na úvod dalšího fantazírování. Pěkně prosím, následující tři fantazijní odstavce

Více »

Fit or fat aneb cesta ke zdraví #nakolečkách

„Špekounko, pojď!“ slyší od staršího bratra mladší 40kilová sestřička, když ji v náručí nese do vozíku nebo z něj vynáší. „Měla bys zhubnout!“ přidala se starší sestra. A jako by to nestačilo, rodiče přitakají: „Jestli se sebou nezačneš něco dělat, neunesu tě!“ utrousí táta. A máma tomu dá korunu: „Vždyť už vážíš víc než já!“  Najednou se rozednělo, sluníčko prosvítá přes zatažené žaluzie na okně do ložnice, uslyším tón budíku a s trhnutím

Více »

Vzal jsem podzim na milost

Září, které ohlašuje konec léta a příchod podzimu, patřilo mezi měsíce, které bych nejraději z kalendáře vyškrtnul. Možná se tento vztah k měsíci, kdy léto přechází v podzim, začal budovat už od školních let a souvisí s koncem prázdnin. Matně si vybavuju, že ve mně nebudily ani náznak nadšení obrázky ve slabikáři, jež znázorňovaly vesnické hochy na poli, jak si pečou v popelu brambory a radují se z pouštění papírových draků. A my se museli

Více »

Dřel by Nietzsche ve fitku, kdyby žil dnes? #napos_pas

Skandální odhalení, i autistky sjíždějí seznamky. Internet nám dal výhodu, nemusíme naživo demonstrovat svou jinakost a trnout, jak to druzí vezmou, můžeme se znemožnit rovnou a v teple domova. Můj průzkum terénu se záhy mění v bádání na poli sociálních věd a antropologie. Skoro všichni dřou ve fitku, lezou po horách a cestují. Část hledá vrcholy ještě přímočařeji. Jsem přehlcená falší a dělá se mi zle a pokládám si otázku, jestli to tak těžce nese

Více »

Bez zábran
#perplexveměstě

Byl jednou jeden předvolební mítink v Telči, pár politiků a policajtů, jedno parkoviště, dvě místa pro invalidy a dva novináři. Parkoviště si legálně vyhradili aktéři mítinku, čímž na čas nebylo přístupné veřejnosti, i když tam fyzicky chyběly zábrany. Politici na prázdném parkovišti zaparkovali na místech pro invalidy.  Čapla je při tom o akci neinformovaná policie, a tak na její výzvu přeparkovali. Jenom pro forma, protože jestli nějaký lidi s patřičným handicapem ve svých

Více »

Úklid duše
#schíza

Na poslední terapii jsem s psycholožkou řešila, jak vnést režim do běžných dnů. Jelikož pracuji z domova, mám organizaci svého času výhradně ve své (bez)moci. A jelikož se má začít od píky, mluvily jsme o naprosto základním kameni dne: ráno. Jako absolutní sova, co se týče výkonnosti a energie, je tato část dne pro mě nejtěžší; na rovinu: každý den jsem ráda, že vůbec vstanu z postele v nějakou rozumnou dobu. Takže

Více »

Proč napospas?
napos_pas

Napospas. Kdyby mělo některé ze slov vyjádřit můj bazální pocit ze života, bude to tohle. Už moje první vzpomínka, to mi byly asi tři roky, byla prostoupená pocitem, že svět lidí je pro mě uzavřený a budu vždycky vně, vydaná všanc podmínkám, osudu, libovůli těch silnějších. Současně jsem se s tím nikdy nedokázala smířit, nepřišlo mi to ani fér, ani dost dobré. Sama bych takovou věc nepřála

Více »

Milý Danny
#perplexveměstě

Nespavost má pár výhod. Tedy doslova dvě. Jednu, že můžu legálně vypít víc kafe, už na tom stejně nesejde. A druhou, že jsem při smyslech ve chvíli, kdy v telce dávají zajímavý filmy.  Tenhle se jmenoval Danny Collins (česky Druhá míza) a byl inspirovaný tím, co se opravdu stalo.  Skutečný na něm bylo hlavně to, že si vůbec na nic nehrál. Uprostřed noci mi bylo, jako by mě někdo

Více »

Přijmi to, nefňukej a zaber! #nechbroukažít

Letošní rok mi přijde ještě náročnější než ten minulý. Kam se podívám, zdá se mi, že lidé čelí mnohým trápením, která se vytrvale nabalují do obrovské koule. Jako kdyby nestačila jedna bolest, jeden splín a starost. U nás doma i u mých známých tomu není jinak. Věřím, že vše ustojíme s grácií a statečně. A že tomu hodně napomůže laskavost a humor. Ne všichni to slyšíme rádi, ale je to na každém z nás. Události

Více »

Místo klidu v rušném městě
#sportsman

Na každého přijde únava, vyčerpání, smutek nebo úzkost. Jak na tyhle stavy reaguji já? Zdrhám do zeleně! Ideálně do Botanické zahrady v Brně, která je poblíž všech mých nemocnic. Zabloudím tam v různých situacích. Ať už přijdou špatné zprávy od doktorů, trápení v životě, mám před těžkou operací nebo „jen“ potřebuji vypnout. Botanická je mým středobodem klidu v rušném velkoměstě a zahradní terapií zároveň. Záhadou je, že i když slyším ruch vozovky,

Více »

Reklamní prostor

INSPIRANTE doporučuje