Tradiční svátky a oslavy osvěžují kalendářní rok a lidské životy. Někdo je nemusí, ale pro jejich příznivce jsou to dny nedočkavě vyhlížené a většinou radostně prožité. Zejména sejdou-li se rodiny a přátelé, kterým je spolu dobře. Pokud se zadaří…
Myslíte, že v našem světě plném různých možností a především různých názorů může existovat něco jako neotřesitelná pravda?
Rychlý nástup jara se nese ve znamení rozkvétajících sakur, pohodových procházek lesem a těšení se na Maraton s roztroušenou sklerózou (MaRS), který proběhne 22. a 23. března. Dosud jsem na této akci nikdy nebyl, ale letos mě k účasti navnadil rozhovor s Kateřinou Bémovou, ve kterém jsme maraton rozebrali ze všech stran. Zjištěné informace byly natolik lákavé, že jsem se rozhodl přijít.
Nabídla mi rámě, jinak eskalátory nesjedu. Pustí pár lidí, pak ucpe průchod a stojí. To ovšem neustojí pán nad ní, začne halekat, nadávat, dokonce i tleskat a pískat. Paní se otočí a důrazně mu sdělí, že „slečna je nemocná a musí se držet, laskavě, ano?!“ Ne. Dotírání nepřestává, takže marný vysvětlování zazní cestou dolů patřičně nahlas asi pětkrát. Myslím, že nemocnou holku si ještě teď rapujou dispečeři ve službě.
Loni na jaře jsem napsal dva sloupky o škodách, které na naší zahrádce a později i předzahrádce působí čuvačí slečna Julka.
Ta nakonec dosáhla svého. Pro letošek jsme se rozhodli zahradničení přerušit. Vedly nás k tomu už zmíněné loňské zkušenosti s neustálým montováním dalších a dalších provizorních zábran, kterými jsme zvýšili výšku plotu až na 115,5 centimetru. Když se i přes tuto výšku čuvačice přenesla skoro bez rozběhu, rezignovali jsme.
Objednat se na lékařskou prohlídku, předoperační vyšetření, projít hospitalizací, zákrokem, léčením, rekonvalescencí… Někdy je to nezbytné snad u každého.
Dneska začnu heslovitě, ale nenechte se odradit. Zatím můžete hádat, kolikrát já tyhle věty a jejich variace slyšela, jak moc jsem skřípala zuby i brečela a jestli už jsem vůči nim imunní.
Jsem plašan a také trochu bordelář. Toto sebekritické hodnocení hned v úvodu je důležité, protože snadněji pochopíte, jak mi tyto rysy mé povahy dokážou zkomplikovat život. Zvlášť když se navzájem spojí, k čemuž většinou v některých situacích dochází. Takže se mi podařilo v průběhu let ztratit nejen vysokoškolský diplom, ale i glejt o tom, že se mohu „pyšnit“ titulem magistr, stejně tak i několik dalších dokumentů. Až poté, co jsem ukončil své působení
Poslední týdny se nesou ve znamení vyklízení krabic, hledání ztracených věcí a jejich následné zaklízení na finální umístění. Nepřekvapí, že výsledkem je i spousta nečekaných nálezů. Kam se hrabe Indiana Jones a jeho Hledání ztracené archy. Jen v mém skromném českém podání nepátrám po arše, ale po nezvěstném kávovaru. Při jeho hledání bohužel odkrývám i nespočet nežádoucích nálezů. Nikdy bych třeba nevěřil, kolik single ponožek můžu objevit. V každé krabici, pytli nebo sáčku na
Sněženky a krokusy zvědavě vystrkují hlavičky ze zeminy, aby se ujistily, že brzy přijde jaro. Hned bych je následovala a vystrčila ven aspoň nos. Ten je však zatím odřený a trvale v akci. Měla jsem totiž výborný nápad! Rozhodla jsem se potrénovat imunitu a vyrazit si mezi lidi. Co na tom, že na prahu chřipkové epidemie… Často mívám vskutku hovězí nápady. Tak se hloupostem u nás doma vždy říkalo. Kolikrát až zpětně se divím, jak
