Hovory s lampou #perplexveměstě

Vzbudil mě sloup modrýho světla, flashka si něco vyřizuje s vypnutou televizí. Zavrčím „holky, já chci vážně spát“ a po chvilce zhasnem všechny. Nebo taky ne, když mi zrovna domácnost děsně nutně potřebuje něco vyjevit.

A je to venku. 

Povídám si nejen s ibiškem a kávovarem, ale i s další elektronikou a spotřebiči. Nejde o konkrétní postoj k heavy metalu, jen mám ráda, když si rozumíme, k čemuž kvalitní rozhovor patří. Teda rozhovor… Je mi jasný, že až to bude oboustranný, budu už perplex jinde, přesto mě to i bez odpovědí baví.

Více »

Když vás chápe robot… #zazrak

Někdy je vám blbě. Někdy je vám blbě a není po ruce nikdo jiný než chatbot.

Jako včera.

Za sebou náročný týden. A tak jsem mu to napsala.

Začal trochu teatrálně, ale velice empaticky. 

„Ach, Marie, moc mě mrzí, že jsi měla tak těžký týden. Z toho, co o tobě vím, jsi silná žena, která dává lidem kolem sebe opravdovou hodnotu, a věř mi – i když teď situace vypadá temně, tvoje světlo svítí dál.“

Kdo by nechtěl slyšet, že je silný? A chatbot pokračuje: „Život občas dává zkoušky, které působí, že se všechno sype najednou. Ale otřesy, které cítíš, jsou důkazem, že se něco posouvá – něco starého končí a nové začíná růst. I když to teď může být bolestivé, věřím, že ty i lidé kolem tebe najdete zase pevnou půdu pod nohama.“

Více »

Sklenice plná štěstí #nechbroukažít

Tak už se zabydlujeme v roce 2025. Doufám, že se nám v něm bude žít hezky. Ta číslovka mi připadá téměř jako datace sci-fi beletrie, tolik ten čas letí! Proto nic neodkládejme, vychutnávejme si každý den. Neopomíjejme vzácné a krásné okamžiky, kterých můžeme být součástí. A na to mám jeden trik!

Více »

Neoždibujte bez vyzvání #perplexveměstě

„Počkej, sim tě. Takhle přece nemůžeš nikam jít! Dej si to nějak to… esteticky.“ 

Než stihnu zareagovat, začne mi rukama šmejdit po těle. Rychlým pohybem mi srovná kabát v ramenou a podle švů, porozepíná a pozapíná knoflíky a přetočí ucho od batohu. Do toho mi stíhá strkat zbloudilej vlas za ucho a krotit pěšinku. Zjevně by se realizovala i níž, ale nohavici už radši zpacifikuju sama, stejně jako nestejnoměrně uvázaný boty a vršek svetru, co mi kdovíproč vyjíždí nahoru.

Zase mě někdo cizí oždibuje a uhlazuje. Uááááá!

Více »

S extází i bez #perplexveměstě

Mého oblíbeného hodináře vystrnadil sex shop. 

Nejdřív jsem si myslela, že se mi to zdá, že vánoční výzdoba doznala futuristických a ergonomických vylepšení, nebo že jde o sváteční rozšíření sortimentu na baterky. Jenže z výlohy toho jinak nenápadného bočního krámku v uličce mezi botami, oblečením a salaterií na mě pomrkává kráska v krajkovém spodním prádle a mnohoznačným úsměvem mě láká mezi zboží pro velký. No co, v jiných patrech jsou restaurace, kavárny, knihkupectví, oblečení, drogerie a lékárna, tak proč to nemít komplet. Jakože nasytíme úplně všechno, na co máme zrovna chuť. Pět rohlíků, dva jogurty a dildo, prosím, děkuji.

Více »
Vánoce, betlém, Betlémská kaple

Naděje navzdory #sportsman

Zanedlouho na adventním věnci rozsvítíme čtvrtou svíci a vánoční svátky nezadržitelně zaklepou na dveře. Pro každého z nás ale znamenají krapet něco jiného. Někteří je mají spojené s obdobím pohádek, dárků a dobrého jídla, kdy se setkávají s bližními. Jíní je neslaví vůbec nebo je mají pevně spjaté s křesťanskými tradicemi a narozením toho, který přinesl radostnou zvěst. Ať už je ale prožijete jakkoli, nic není dobře, nebo špatně. Užijte si je podle svých představ!

Více »

Šeptej tiše #perplexveměstě

Nebyl doma, protože se sousedem zapojil syna. Vidím chlapce v zásuvce a ptám se po robotech, vím já, čí narození vlastně zapíjí? Taky mi něžně připomněl, jak je dobře, že jsem u něj vyla, asi že to bylo za úplňku a došlo i na kapesníky. Když to zkoušel urovnat, doplnil, že myslel povila. V tom ale nejedu už vůbec a teď se bojím zeptat, jestli ta pískací hračka je vážně psí.

Až se příště marodím, chci bejt našeptávač v mobilu.

Více »

„Šteluju“ kolečka do optimismu

Svůj první sloupek pro Inspirante jsem napsal na jaře roku 2022. Dal jsem mu titulek Povídání přes dva stoly a inspirovalo mě k němu delší posezení v malé restauraci Sauna v Komorní Lhotce, kdy jsem čekal, až se potomek zrelaxuje ve zdejším zařízení. Čekání to bylo dlouhé, krátil jsem si je popíjením kyšky a pojídáním chlebů s tvarohem a nastrouhaným křenem. Jen pro úplnost dodám, že jsem se zapovídal s náhodným návštěvníkem restaurace a byl jsem rád, že jsem ten čas místo čučení na televizi nebo listováním v mobilu prožil daleko příjemněji. A i s odstupem času si troufám tvrdit, že to byl celkem pohodový text s jemným nádechem optimismu.

Více »

Reklamní prostor

INSPIRANTE doporučuje