Tak už se zabydlujeme v roce 2025. Doufám, že se nám v něm bude žít hezky. Ta číslovka mi připadá téměř jako datace sci-fi beletrie, tolik ten čas letí! Proto nic neodkládejme, vychutnávejme si každý den. Neopomíjejme vzácné a krásné okamžiky, kterých můžeme být součástí. A na to mám jeden trik!
„Počkej, sim tě. Takhle přece nemůžeš nikam jít! Dej si to nějak to… esteticky.“
Než stihnu zareagovat, začne mi rukama šmejdit po těle. Rychlým pohybem mi srovná kabát v ramenou a podle švů, porozepíná a pozapíná knoflíky a přetočí ucho od batohu. Do toho mi stíhá strkat zbloudilej vlas za ucho a krotit pěšinku. Zjevně by se realizovala i níž, ale nohavici už radši zpacifikuju sama, stejně jako nestejnoměrně uvázaný boty a vršek svetru, co mi kdovíproč vyjíždí nahoru.
Zase mě někdo cizí oždibuje a uhlazuje. Uááááá!
Při svých někdejších studiích jsem se zabýval mimo jiné problematikou pohlaví, genderu, ale i rovných příležitostí. Při tom mě vždycky fascinovala téměř souměrná podoba demografických stromů, které vyjadřují počet žen a mužů zastoupených napříč generacemi.
Mého oblíbeného hodináře vystrnadil sex shop.
Nejdřív jsem si myslela, že se mi to zdá, že vánoční výzdoba doznala futuristických a ergonomických vylepšení, nebo že jde o sváteční rozšíření sortimentu na baterky. Jenže z výlohy toho jinak nenápadného bočního krámku v uličce mezi botami, oblečením a salaterií na mě pomrkává kráska v krajkovém spodním prádle a mnohoznačným úsměvem mě láká mezi zboží pro velký. No co, v jiných patrech jsou restaurace, kavárny, knihkupectví, oblečení, drogerie a lékárna, tak proč to nemít komplet. Jakože nasytíme úplně všechno, na co máme zrovna chuť. Pět rohlíků, dva jogurty a dildo, prosím, děkuji.
Zanedlouho na adventním věnci rozsvítíme čtvrtou svíci a vánoční svátky nezadržitelně zaklepou na dveře. Pro každého z nás ale znamenají krapet něco jiného. Někteří je mají spojené s obdobím pohádek, dárků a dobrého jídla, kdy se setkávají s bližními. Jíní je neslaví vůbec nebo je mají pevně spjaté s křesťanskými tradicemi a narozením toho, který přinesl radostnou zvěst. Ať už je ale prožijete jakkoli, nic není dobře, nebo špatně. Užijte si je podle svých představ!
Nebyl doma, protože se sousedem zapojil syna. Vidím chlapce v zásuvce a ptám se po robotech, vím já, čí narození vlastně zapíjí? Taky mi něžně připomněl, jak je dobře, že jsem u něj vyla, asi že to bylo za úplňku a došlo i na kapesníky. Když to zkoušel urovnat, doplnil, že myslel povila. V tom ale nejedu už vůbec a teď se bojím zeptat, jestli ta pískací hračka je vážně psí.
Až se příště marodím, chci bejt našeptávač v mobilu.
Svůj první sloupek pro Inspirante jsem napsal na jaře roku 2022. Dal jsem mu titulek Povídání přes dva stoly a inspirovalo mě k němu delší posezení v malé restauraci Sauna v Komorní Lhotce, kdy jsem čekal, až se potomek zrelaxuje ve zdejším zařízení. Čekání to bylo dlouhé, krátil jsem si je popíjením kyšky a pojídáním chlebů s tvarohem a nastrouhaným křenem. Jen pro úplnost dodám, že jsem se zapovídal s náhodným návštěvníkem restaurace a byl jsem rád, že jsem ten čas místo čučení na televizi nebo listováním v mobilu prožil daleko příjemněji. A i s odstupem času si troufám tvrdit, že to byl celkem pohodový text s jemným nádechem optimismu.
Dnešní fantazijní úvod bude poměrně sarkastický. Protože jestli jste si někdy mysleli, že politika je nečisté povolání, tak jste se hluboce spletli.
Zase jeden takovej den, kdy bych chtěla být sama se sebou.
Kráčet městem a nemuset koukat pod nohy, kolem sebe, nehlídat, jak blízko a rychle kdo kolem jde a jestli mě aspoň trochu vnímá. Neuhejbat psům, dětem, koloběžkám a kolům, nedělat nic navíc. Nepředvídat všechno, co se kde šustne, jen abych mohla zůstat stát nebo abych došla o kus dál.
Chtěla bych jenom jít. Po chodníku, ulici, silnici, cestě.
Raketovou rychlostí utekl další rok a do mysli se vkrádá otázka. Jak si udržet duševní pohodu v magickém, leč ošidném období adventu a Vánoc?
Nejsem fanoušek začátku Vánoc hned po létě, jak se nám snaží vnutit obchodní centra. Ale v půlce listopadu už začínám vánoční atmosféru vyhlížet a těšit se. Ve spíži na mě už čeká žitná mouka a koření na perníčky a ke štěstí mi chybí jen nové motivy vykrajovátek. Ale když nějaké vybírám v obchoďáku narvaném věcmi, tu pocítím úzkost z materialismu.
