Jste mladý, krásný a úspěšný. Užíváte si života. Kalíte jak multivitamin. Najednou se vám ale začnou dít divný věci: třeba hůř vidíte, máte problémy s rovnováhou a tak. Ze začátku to přičítáte výše zmíněnému pokusu o to být multivitamin, pak přijde ještě pár eskapád, jdete k doktorovi, pak na magnetickou rezonanci a po ní vám sdělí: „Máte roztroušenou sklerózu…“
V jednom ze svých předchozích sloupků jsem se zmínila o tom, že se nenazývám aspergerem (člověkem s Aspergerovým syndromem). Rozhodla jsem se dnes napsat, proč tomu tak je.
Já muže miluju a chovám k nim neskonalou úctu. Jen jsem z nich někdy perplex. Obzvlášť mezi regály. Pošlete ho koupit deset rohlíků, uherák, pár citronů a šlehačku. Za hodinu s velkou pompou dovleče chleba, vlašák, meloun a Krajanku. Protože tam byla sexy prodavačka a protože vy jste mu to nenapsala dost jasně. Následuje genderově nevyvážená ohnivá diskuse na téma „vystudovanej právník a rozdíl mezi zakysankou a smetanou ke šlehání“ a protestní žemlovka. Chce vás
Vstávám v šest. Sprcha. V našem vztahu s tímhle zařízením jsem já ten submisivní. Ale není čas o tom přemýšlet, už musím vylézt, hodit na sebe nějaké šatstvo… Sedám ke stolu. Co… ? Něco… Jako kdyby… Něco jako kdyby mi chybělo… Ale jistě! Uvědomím si a doběhnu si do ledničky pro energeťák, ze kterého si mocně přihnu. Teď jsem kompletní. Teď už můžu cokoliv. Teď píšu tenhle sloupek a v hlavě mi jede: „je
Včera jsem se náhodou ocitla v Kauflandu ve Slaném a došlo mi, že žiju v bublině jménem Praha, mimo realitu všedního dne zbytku naší republiky. Stála jsem jak v Jiříkově vidění a pozorovala, co moji milí spoluobčané nakupují. Košíky plné uzenin, sladkých sirupů, pečiva, chipsů, čokolád. Většina z nich nevypadala šťastně ani zdravě. Nadváha vítězila nad zeleninou. Bylo mi z toho smutno. V zemi s jedním z nejvyšších výskytů kolorektálního karcinomu je až tristní, co
Nebojte se, nechci a ani nemohu vás instruovat, jak si správně počínat během vypuknutí přírodní či antropogenní katastrofy. Ale dnešní téma se tomu přibližuje – samozřejmě, pohybujeme-li se v rámci síly škod páchaných na sobě samých; uvnitř nás a následně i navenek.
Taky jste si vždycky mysleli, že koupání ve dvou ve vaně je romantický? „Tak já tam nalezu první, a ty se mi pak schoulíš do náručí, ne?“ To se snadno řekne, ale hůř udělá. Petr odhodí svršky a nasouká se do vany. Vzhledem k tomu, že je to chlap jak hora, nevím jistě, kam přesně se mám vmezeřit já, abych si zajistila, že se ke mně později dostane
Myslíme si to o sobě svým způsobem všichni. A snažíme se to (občas velmi vtipně) dokázat. Ať už sami sobě, nebo okolí. Všechny nás provází utkvělá potřeba dokola vyjadřovat svůj názor, abychom ho o něco později přehodnotili a poté s chutí kvokali dál a posléze ho zase přehodnotili a posléze zase kvokali něco jiného. Handicapovaní si myslí, že by měli být víc slyšet. Matky s dětmi si myslí, že by měly být víc
Kdybyste sháněli encyklopedii populární kultury v USA, asi bych vám nedoporučila nic jiného než nejnovější album Janelle Monáe, Dirty Computer. Sice to není knížka, ale je tam všechno: hashtag #BlackGirlMagic („černá dívčí magie“ – odkazuje na úspěchy černošek), hashtag #SayHerName („řekni její jméno“ – kampaň za zviditelňování případů, kdy policie nepřiměřeně zasáhne proti černošce), seriály Vražedná práva a Skandál, dokonce i prezident Donald Trump.
Sex je náš, dělá dobře mně i tobě, i když mám stomii. Tak za prvé, pokud zrovna nemáte operované reprodukční orgány, nebo komplikace v malé pánvi, na sexu se po operaci nic nemění. Až na tu hlavu, kde je najednou miliarda blokád, strachu, studu, samoty.
