Byla jsem teď 4 dny na Colours of Ostrava a megalomansky si to užila! Je to vlastně můj nejoblíbenější český festival. Miluju celou tu atmosféru areálu Dolních Vítkovic, hudbu, jídlo, lidi, prostě všechno! 😊

Být na první pohled perplex má jednu kouzelnou vlastnost. Nepřetržité lavírování mezi tím, jestli jste stejní nebo jiní než ostatní. Nudit se u toho nebudete. Přirozená lidskost, léta výchovy, tabulka čokolády a nejlepší kamarádka vás dovedou k tomu, že jste stejní, jako všichni ostatní, akorát trochu kulháte. Pak vylezete ven, zjistíte, že schody sami nedáte. Naučíte se přepočítávat trasy a plánovat je podle počtu bariér a lidí ochotných pomoct na

Někteří lidé mají ve zvyku mluvit se zdravotně postiženým člověkem jako s malým dítětem a dokonce mu tykají (nemyslím tykání mezi lidmi na vesnici, ve které se zdravotně postižení lidé narodili a žijí). Jako si každý zdravý člověk zaslouží slušné jednání, tak i zdravotně postižený člověk si takové jednání zaslouží. Proto pokud potkáte zdravotně postiženého člověka např. v obchodě a chcete se s ním bavit, prosím, netykejte mu a nehlaďte ho po hlavičce, to nemáme rádi. Mluvte se zdravotně postiženým jako

Čekám na odběry krve. Fronta se táhla až ven už když jsem sem přišel, ale ubývá to rychle. Před dvaceti minutami jsem stál venku a za chvíli jdu na řadu. Koukám se za sebe na další čekatele, kteří přišli později. Jsou na první pohled nervózní. Starší ženy šermují holemi, pánové se mračí přes tlustá skla…

Jste líný? Já hrozně! Naštěstí mám psa, který mě zaručeně z postele vykope. Někdy je to bolest chodit venčit 3x denně. Rozhodnutí jsem ale nikdy nelitovala, jinak bych v období nemoci asi k té posteli přirostla. Ono je hrozně jednoduché přestat s jakoukoli činností, když vám není dobře. Nejdřív to opravdu nejde, pak se zase nechce. Já jsem ze začátku ke všemu měla dost strach někam jezdit sama. Co

Začíná to hýkáním u kalendáře. Zatímco celý svět má málem orgasmus z toho, že #LetoJeTadyGrilovačkyKoupákNeAsi, mě tahle vlna poněkud míjí.

Pohlazení od psycholožky Když chceme v životě něčeho dosáhnout, potřebujeme mít cíl. Není nutné mít vše do detailu rozpracováno. Je však důležité vědět, kterým směrem se naše snažení bude ubírat. Naše tužby něco dokázat, někam se dostat, zdolat nějaký ten vrchol, nás pohání za splněním těchto přání.

Důvodů, nebo příčin může být vždycky víc a nedá se říct, že by nějaký vyloženě převažoval. A tak jsem začal zase cvičit, jelikož…

Vlastně ani nevím, proč se všichni tolik stomie bojíme. Z pohledu estetiky to taková paráda není. Jasně, přehodit si řitní otvor na břicho a vyměšovat do sáčku je bizár. Hlavně, když defekace je asi tak to poslední, co byste chtěli řešit na kafi s kamarádkou nebo kolegy. Všichni se rádi bavíme o jídle a vaření, o jeho finální zastávce už vůbec ne…