Vypečené Velikonoce #nechbroukažít
Letošní svátky jara naše rodina měla opravdu vypečené. Rozhodně ne proto, že by se nám stoly prohýbaly pod kilogramy tradičních sladkostí. Místo velikonočního zajíčka k nám dohopsal
Letošní svátky jara naše rodina měla opravdu vypečené. Rozhodně ne proto, že by se nám stoly prohýbaly pod kilogramy tradičních sladkostí. Místo velikonočního zajíčka k nám dohopsal
Možná proto, že to jinak neumím. Protože chci, nebo nechci jinak. Nemusím mít pro to „jiné“ vlohy. Vyhovuje mi to tak. Nedochází mi to. Důvodů
„Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy…“ Broukám si song a nemohu uvěřit, že k vám dnes letí #nechbroukažít, který se sám dožil –
Byl nám vdechnut život. S určitým záměrem. Stále věřím tomu, že se tak událo, abychom na této krásné planetě mohli být šťastní. Nejsou totiž ošklivá místa,
Přirozenou součástí člověka bývá touha vypadat mladistvě, svěže, po většinu času pěkně upraveně. Provází ji určitá snaha o pěstování a udržení krásy a vitality, ozdravení
Stane-li se z vás chronický pacient, navíc vám začnou přibývat další diagnózy a přidružené komplikace, nějak automaticky očekáváte, že za lékařem chodíte pro radu a
Nemám chuť dnes rozebírat idiopatické střevní záněty, dokonce si ani nevedu diář, kde bych své potíže náruživě evidovala a sledovala. Naopak. Seznámím vás s jednou úsměvnou
Minulý rok přes nás bleskurychle přeletěl jako drak nad zakletým královstvím. Za to, že jsme to přežili, se nám dostává nové šance. Má krásné číslo
Vím, že máš práce nad hlavu. Děti ti dávno napsaly a poslaly své dopisy s nejtajnějšími přáními, která se jim teď snažíš vyplnit – však zvoneček
Vždy jsem si myslela, že jde o klišé, frajeřinku a poslední zoufalství žen z pocitu ujíždějícího vlaku, když jsem viděla obálky knih nebo články s tituly a tématy,