Existují určitá slovní spojení, jejichž účelem není nic jiného, než aby vás ponížila. Jsou to například takovéto věty: „Máš rozum?!“, „Pochopil jsi to vůbec?!!“, „Jak může být někdo tak hloupej?!“, „Ničemu nerozumíš!“

Nedávno jsem měl možnost zúčastnit se skvělé konference na téma „cirkulární ekonomika v praxi“. Konala se v Ostravě v objektu bývalé mlýnice a výklopny černého uhlí, v citlivě zrekonstruovaném objektu Futureum, který je součástí národní kulturní památky Důl Hlubina, vysoké pece a koksovny Vítkovických železáren.

Poprvé jsem vážně onemocněl a byl hospitalizovaný s duševním onemocněním ještě během studia na vysoké škole v roce 2002. To bylo v době, kdy se v internetu teprve začaly objevovat první sociální sítě. Facebook v té době ještě ani neexistoval – uvádí se, že vznikl na doméně thefacebook.com 4. února roku 2004. Osobně jsem tehdy uživatelsky experimentoval s první českou sociální sítí, která se jmenovala Cyberspace. Mimochodem, tato síť, byť už dnes prakticky

Při svých někdejších studiích jsem se zabýval mimo jiné problematikou pohlaví, genderu, ale i rovných příležitostí. Při tom mě vždycky fascinovala téměř souměrná podoba demografických stromů, které vyjadřují počet žen a mužů zastoupených napříč generacemi.

Dnešní fantazijní úvod bude poměrně sarkastický. Protože jestli jste si někdy mysleli, že politika je nečisté povolání, tak jste se hluboce spletli.

Kolik váží slovo? Nic. Tak to je stejné jako v té anekdotě o kapce benzinu do nádrže. „Kolik stojí kapka?“ zeptá se řidič prodejce u pumpy. „Nic.“ „Dobře, tak mi nakapejte celou nádrž.“ Energie zadarmo. Rozdíl je však v tom, že i ta kapka benzinu něco váží.

Tak už to na mě zase zaútočilo. Nebojte, myslím, že nikoliv akutní duševní nemoc, ale nálepkování a osočování z ne-moci, tentokráte přímo z Poslanecké sněmovny. Nerad to připomínám, ale mohlo by se to hodit alespoň jako varování, neb to zřejmě uvidíme všichni již brzy na našich obrazovkách: „Vy jste blázen, vy jste normální magor,“ vzkázal pan První Politik druhému Panu Politikovi, kterého následně obvinil z posedlosti. A tak se pokusím

Poslední dobou, když zapnu některé televizní zpravodajství, upoutávají moji pozornost převážně vysoce postavení muži. Pozoruji tak rozličné atributy, které charakterizují muže na vrcholcích společenských žebříčků. Co to je za atributy, které v současnosti dělají z mužů „pravé“ muže?

Tuhle na mě odněkud z internetu vyskočil komentář z jedné nejmenované sociální sítě (X), kterou si jednou koupil jeden nejmenovaný z nejbohatších lidí na celé zeměkouli (XY). Komentář reagoval na příspěvek „nevtipného, satirického, sarkastického, cynického, parodického fakenews blogísku”, známého též jako Paralelní listy.

V souvislosti se svou diagnózou se vracím k otázce, nakolik je možné věřit svému vlastnímu vědomí či mozku, chcete-li. Námi vnímaná a prožívaná realita totiž vůbec nemusí odpovídat skutečnosti, jak existuje sama o sobě. Je možné, že všechny naše prožitky jsou vlastně jen halucinace našeho evolucí uzpůsobeného mozku, který je doslova uvězněn v naší křehké lebce?