Při svých někdejších studiích jsem se zabýval mimo jiné problematikou pohlaví, genderu, ale i rovných příležitostí. Při tom mě vždycky fascinovala téměř souměrná podoba demografických stromů, které vyjadřují počet žen a mužů zastoupených napříč generacemi.

Dnešní fantazijní úvod bude poměrně sarkastický. Protože jestli jste si někdy mysleli, že politika je nečisté povolání, tak jste se hluboce spletli.

Kolik váží slovo? Nic. Tak to je stejné jako v té anekdotě o kapce benzinu do nádrže. „Kolik stojí kapka?“ zeptá se řidič prodejce u pumpy. „Nic.“ „Dobře, tak mi nakapejte celou nádrž.“ Energie zadarmo. Rozdíl je však v tom, že i ta kapka benzinu něco váží.

Tak už to na mě zase zaútočilo. Nebojte, myslím, že nikoliv akutní duševní nemoc, ale nálepkování a osočování z ne-moci, tentokráte přímo z Poslanecké sněmovny. Nerad to připomínám, ale mohlo by se to hodit alespoň jako varování, neb to zřejmě uvidíme všichni již brzy na našich obrazovkách: „Vy jste blázen, vy jste normální magor,“ vzkázal pan První Politik druhému Panu Politikovi, kterého následně obvinil z posedlosti. A tak se pokusím

Poslední dobou, když zapnu některé televizní zpravodajství, upoutávají moji pozornost převážně vysoce postavení muži. Pozoruji tak rozličné atributy, které charakterizují muže na vrcholcích společenských žebříčků. Co to je za atributy, které v současnosti dělají z mužů „pravé“ muže?

Tuhle na mě odněkud z internetu vyskočil komentář z jedné nejmenované sociální sítě (X), kterou si jednou koupil jeden nejmenovaný z nejbohatších lidí na celé zeměkouli (XY). Komentář reagoval na příspěvek „nevtipného, satirického, sarkastického, cynického, parodického fakenews blogísku”, známého též jako Paralelní listy.

V souvislosti se svou diagnózou se vracím k otázce, nakolik je možné věřit svému vlastnímu vědomí či mozku, chcete-li. Námi vnímaná a prožívaná realita totiž vůbec nemusí odpovídat skutečnosti, jak existuje sama o sobě. Je možné, že všechny naše prožitky jsou vlastně jen halucinace našeho evolucí uzpůsobeného mozku, který je doslova uvězněn v naší křehké lebce?

„Tak nám zabili Ferdinanda. – Kterýho, paní Müllerová? Já znám dva… – Pana arcivévodu z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho… – Některej revolver vám nedá ránu, kdybyste se zbláznila. Ale na pana arcivévodu si jistě koupili něco lepšího.“ Takto pravil světoznámý a světaznalý Josef Švejk. Musel jsem si na Švejka vzpomenout, když jsem poprvé slyšel zprávu o atentátu na slovenského premiéra Roberta F.

Protože se mi zdá, že o různé negativistické nebo katastrofické zprávy v médiích není nouze, říkal jsem si, že bych mohl zkusit napřít svou pozornost k něčemu pozitivnímu. A napadlo mě pokusit se popřemýšlet třeba o harmonii. Harmonie pro mě osobně znamená soulad, a to soulad různých protikladů. Naše mysl je velmi dobře naučená pracovat v protikladech: je – není; pravda – nepravda; 0 – 1; zapnuto – vypnuto… To jsou protikladné

Myslíte, že v našem světě plném různých možností a především různých názorů může existovat něco jako neotřesitelná pravda?