Poslední dobou, když zapnu některé televizní zpravodajství, upoutávají moji pozornost převážně vysoce postavení muži. Pozoruji tak rozličné atributy, které charakterizují muže na vrcholcích společenských žebříčků. Co to je za atributy, které v současnosti dělají z mužů „pravé“ muže?

Tuhle na mě odněkud z internetu vyskočil komentář z jedné nejmenované sociální sítě (X), kterou si jednou koupil jeden nejmenovaný z nejbohatších lidí na celé zeměkouli (XY). Komentář reagoval na příspěvek „nevtipného, satirického, sarkastického, cynického, parodického fakenews blogísku”, známého též jako Paralelní listy.

V souvislosti se svou diagnózou se vracím k otázce, nakolik je možné věřit svému vlastnímu vědomí či mozku, chcete-li. Námi vnímaná a prožívaná realita totiž vůbec nemusí odpovídat skutečnosti, jak existuje sama o sobě. Je možné, že všechny naše prožitky jsou vlastně jen halucinace našeho evolucí uzpůsobeného mozku, který je doslova uvězněn v naší křehké lebce?

„Tak nám zabili Ferdinanda. – Kterýho, paní Müllerová? Já znám dva… – Pana arcivévodu z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho… – Některej revolver vám nedá ránu, kdybyste se zbláznila. Ale na pana arcivévodu si jistě koupili něco lepšího.“ Takto pravil světoznámý a světaznalý Josef Švejk. Musel jsem si na Švejka vzpomenout, když jsem poprvé slyšel zprávu o atentátu na slovenského premiéra Roberta F.

Protože se mi zdá, že o různé negativistické nebo katastrofické zprávy v médiích není nouze, říkal jsem si, že bych mohl zkusit napřít svou pozornost k něčemu pozitivnímu. A napadlo mě pokusit se popřemýšlet třeba o harmonii. Harmonie pro mě osobně znamená soulad, a to soulad různých protikladů. Naše mysl je velmi dobře naučená pracovat v protikladech: je – není; pravda – nepravda; 0 – 1; zapnuto – vypnuto… To jsou protikladné

Myslíte, že v našem světě plném různých možností a především různých názorů může existovat něco jako neotřesitelná pravda?

Když přijde čas na nějakou oslavu, hodí se oslavencům vymyslet originální přání. Při různých oslavách si připíjíme na zdraví a také si přejeme hodně štěstí. I když to není příliš originální, vyjadřuje toto blahopřání nějaké naše podstatné hodnoty. Kromě přání k oslavám patří také nějaké dárky. I to může vyjadřovat nějaké naše hodnoty, protože obvykle se zdráháme darovat prostě jen peníze, pokud si to oslavenec vysloveně nepřeje sám.

Docela nedávno jsem opět onemocněl. Ale ne, nevezli mě tentokrát sanitkou do blázince. Jenom mě bolela hlava, v krku a pořád se mi chtělo spát. Prostě jenom taková „rýmička“, kterou bylo potřeba vyležet a vykurýrovat v posteli. Na jednu stranu mě přemáhala únava, na druhou stranu jsem měl výčitky svědomí, že ležím a nic nedělám. Nic nedělám? Ano, pokud však se do toho nicnedělání nepočítá neustálé přemýšlení o tom, co jsem

1. prosince 2023 jsou to přesně tři roky zaměstnání v Reveniu. Když jsem se o tom letmo zmínil na redakční poradě, hned z toho vyplynul námět zkusit bilancovat a napsat o tom sloupek. A tak jsem přemýšlel, jak bych ty tři roky v Reveniu zhodnotil (odborně též „evaluoval“), ale napadá mě snad jenom to, že jsem spokojený a nemám žádné výhrady ani ke kolegům, ani k vedení, tudíž není moc o čem psát. Jen bych chtěl

Před pár dny jsme oslavili státním svátkem Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Pěkně se to sešlo, protože zrovna nedlouho před státním svátkem přicházel syn s poznámkami , že má někdy chuť se zabít, než aby musel jít do školy. Párkrát jsem to odbyl jako přehnané pubertální řečičky, ale po několikerém opakování jsem tomu věnoval pozornost a přes dvě hodiny si se synem povídal o škole, co ho trápí, co by mělo být lepší a co by mu od podobných pocitů pomohlo.