Představte si slečnu, která se při intelektuálně masochistické chvilce zeptá vzdělaného a empatického člověka na to, proč má čelit tomu, že rodiče jejího partnera ji berou jako prohru.  Teda ne přímo ji, ale fakt, že má handicap. Ten je kdovíproč na pomyslném seznamu toho, čím by partnerka oplývat rozhodně neměla. Hned vedle nechuti vařit, uklízet, chválit, pracovat, nebo naopak chuti holdovat prostopášnostem, alkoholu a drogám. 

Na peróně míjím dvojici. On na pohled zdravej, ona ne. Drží se za ruce a on jí občas dá pusu do vlasů. Na peróně míjí dvojici spousta dalších dvojic i lidí, co spárovaní nejsou. Na peróně občas míjí dvojici někdo, kdo míjet zapomene. Stojí, čumí a nechápe. Jako by bylo co chápat. Lidi odjakživa fascinuje soukromej život těch druhých. Dá se v něm přehrabovat a zjišťovat

Je jaro, kolem to pučí, tak nechám vyrojit pár myšlenek ve stylu kmene odminula. Představte si, že máte odmalička handicap, na kterej okolí nějak reaguje. Holt pořád ještě nepomřeli ti, co si zvykli vynášet soudy a umravňovat, co se co máte kymácet světem, když tím rozrušujete zaryté pořádky a pokoušíte něčí estetické cítění! Moderní přehnané sebeprožívání vám sice cpe, jak úžasní a jedineční jste a

Mžourám na displej, jestli jsem se náhodou nespletla. „… a navíc jsi z našeho kmene, chápeš.“ Nespletla. A chápu, i když chápat nechci.  Nevím, proč bych si s ním měla rozumět jenom proto, že má taky handicap a taky špatně chodí. Logiku to samozřejmě má.  Lidi, co pocházejí z podobných prostředí a zažívají stejný věci, si teoreticky můžou notovat, protože mají obdobnou všednodennost. Chápou, co znamená jezdit do

Stojí, bliká, tak záměrně přidám do kroku. Otevře dveře a čeká. Kejvne hlavou a gestem naznačí, že je všechno v pořádku. Není.  Mezi zastávkou a busem se nově objevil kus dřeva. Dostat se dovnitř tak jde jenom přes provizorní molo. Ne že bych si nechtěla hrát na modelku. Jenže já si bez držení neumím stoupnout na nic, co mi pod nohama pruží, klade to divnej odpor

„Slečno, máte rozepnutý šaty, to je záměr?“ zeptá se mě. No není, ale sázela jsem na to, že tam mi nikdo koukat nebude. Občas si spílám za různý tvary, ale svou šíji jsem doteď měla za ladnou a štíhlou. Než mi při zapínání límečku praskl titěrnej a letitej zip. Šmarjá, já mám tlustej krk. Hůř, mám starej krk! Ne, klid, mám jen starý šaty. Ovšem

Nudíte se? Pusťte si zprávy a snažte se od sebe odlišit jednotlivý reportáže. Na začátku všeho není slovo, ale příběh. Příběh paní nebo pána s křestními jmény, co s rukou na topení, na peněžence nebo na šanonu odhalujou do kamery nějakou tu svízel. Následuje stanovisko odborníka, který dává storce širší rozměr a ekonomicko-společenskej kontext podpořený učenou citací člena komise, co se problémku věnuje. Oč míň toho tito lidé

Odešli. Řemeslníci. Chci se kochat výsledkem, ale zatím to nejde. Nově okachličkovanej sprchovej kout se sice pyšně leskne, ale na podlaze zůstaly zbytky těsnění, kousek hmoždinky, drátek, kapky silikonu, hydroizolace. A hlavně fleky od cementu. Mám ruce, kolena, rejžák, čističe, naivní představy, cajk. Taky se umím ovládat. Prodavačku z drogerky jsem při „jste jim neřekla, ať si daj pod nohy karton?“ nonšalantně přeslechla. Přece si nenaštvu

Je pondělí a čas na rejpavou otázku: Kde všichni jsou?  Myslím lidi s handicapem ve veřejném prostoru. Kdy jste naposledy někoho takovýho viděli třeba ve volebním týmu nebo, ať nežeru, jen normálně v záběru? Někoho s berlema, s hůlkama, s chodítkem, na vozíku, s bílou holí, někoho, kdo špatně mluví, odezírá, šilhá, znakuje, kulhá? A co v záběru, ale i v nějaké funkci? Zodpovědné funkci, ne funkci maskota nebo nositele příběhu. Neviděli. Jak

Spastik, co se přichomejtne na stavbu, přestává být spastikem a stává se supermanem. Nechtěně. Do koupelny se naštosuje tolik chlapů, kolik jich tu prokazatelně nebylo od položení základního kamene. Rychlým pohledem zhodnotí rozměry, kvalitu a přilnavost obkladů, aby zahlásili, že nejlepší bude udělat to bílý. Je to v rohu a za zástěnou, tak jakýpak copak. Jsem v pokušení nabídnout jim výtečnou brazilskou kávu, ale sáček s rohlíkem a májkou položený vedle