Dojdu si pro flexu #perplexveměstě

Spastik, co se přichomejtne na stavbu, přestává být spastikem a stává se supermanem. Nechtěně. Do koupelny se naštosuje tolik chlapů, kolik jich tu prokazatelně nebylo od položení základního kamene. Rychlým pohledem zhodnotí rozměry, kvalitu a přilnavost obkladů, aby zahlásili, že nejlepší bude udělat to bílý. Je to v rohu a za zástěnou, tak jakýpak copak. Jsem v pokušení nabídnout jim výtečnou brazilskou kávu, ale sáček s rohlíkem a májkou položený vedle stoupaček mě

Více »

Losnu, nebo Mažňáka? #perplexveměstě

Volby jsou jeden z mála životních okamžiků, kdy si připadám důležitá. Stát mě potřebuje, kandidáti mě potřebujou. Úžasná iluze. A pár paradoxních poučení navrch. Nechoď a budeš za hvězdu Že já se furt bojím toho, že kvůli chůzi, počasí, dopravě nebo kombinací všeho zmíněného někam nedolezu včas. Mohla bych si z toho udělat obchodní značku – pokud se někam nedostavím, je to proto, že mám nakročeno k tomu být státník

Více »

Miňonky #perplexveměstě

Přelom roku vždycky vybízí k zamyšlení. Kdysi mě bralo to „roku“. Byla jsem pyšná na to, kolik toho léty ovládám a kam jsem se vyšvihla. Šťastná, že přestávám být tele a rostu do krá… ne, do krávy ne, do krásy a sebedůvěry jsem chtěla říct.  Teď se přesouvám k „přelomu“, protože nevím, jak přijímat věci, co se mění, i když nechci, a jak naopak nechat být to, co se nemění, i když bych

Více »

Dvojí optika #perplexveměstě

Někdy si říkám, že mám obrnu jenom proto, aby lidi kolem měli program a mohli mi střežit morál. Sami sice na veřejnosti nechtěj sádry, ortézy ani tejpy, vadilo by jim i jen nakráčet do opery v ortopedických botách, ale „u mě je to něco jinýho“. Prosím vás, proč? Myslíte si, že když něco k chůzi potřebuju a nemůžu jinak, že jsem zvyklá? Nejsem. A není mi fuk, jak to vypadá, i když

Více »

Venku na nule #perplexveměstě

Kdyby jenom na nule, mně to s obrnou klouže i nad ní. A fest, to mi věřte. Oslizlej postřeh první: Klouže to furt Jakmile teplota klesne k pěti stupňům, jsem v loji. Venku je mlha, vítr, jinovatka, rosa, listí, déšť s příměsí zimy. Chodníky a dlažby jsou zvláštně olezlý něčím, co vám přijde jenom mokrý, ale pro nás je to přimrzlý, olezlý, kluzný, zkrátka zoufale nebezpečný a nedůvěryhodný. Když se prostě vzduch a povrchy

Více »

Vždyť jenom špatně chodíš! #perplexveměstě

Špatně chodím. Přesně takhle to zvenku vypadá a přesně takhle to cizím lidem popisuju i já, protože latina i konkrétní stav neuronů stejně nikomu nic neřeknou. Má to ale háček. Ostatní pak nemají šajn, jak moc těžká pro mě chůze a pohyb v prostoru jsou, protože na to nevypadám. Říkají si, že mě možná něco bolí, táhne, nebo je to pro mě složitější, ale hodí si to tak někam na

Více »

Navzdory navzdory
#perplexveměstě

Prej to čtenáři chtěj, a tudíž to lidi v médiích tak dělaj. To jsem ovšem v loji. To můžu o inspiračním pornu psát elaborát i jeden sloupek za druhým, a krom toho, že upustím páru, nezměním nic. Že by se rétorika reportáží změnila proto, že jsem to řekla, je za mě úplně stejně nereálný, jako že vysmátý, osudu vzdorující handicapovaný bojovníky chtějí sami čtenáři. Jasně, taky dobře znám tu poučku, že

Více »

Ale to je nespravedlivý! #perplexveměstě

Když tuhle větu řekl, přejel mi mráz po zádech. Přišel si spolu s ostatními popovídat o zaměstnávání kolegů s handicapem. S hlavou plnou otázek viděl hlavně překážky. Není sám, praxi totiž zvládá málokdo.  I když handicap už není vysloveně problém a míra pochopení i pomoci roste, nablízko jsme pořád kolem nuly, systémově a legislativně hluboko pod ní… Jasně, ať je v našem okrese zařízení pro lidi s handicapem, ale ne tady ve městě nebo vedle mýho

Více »

Jako na tržišti #perplexveměstě

Opsáno ze života po týdnu plném pročítání textů na téma handicap, posudkáři, stát a my. Už to příště neudělám, fakt. Dneska tedy nepolechtáme bránici, spíš budeme pokoušet žaludek. Poslední dobou si připadám jako na tržišti. Je tam živo, barevno, voňavo a halasno. Kdybych byla jenom divák, moc by se mi tam líbilo. Jenomže já jsem prodavačka, nakupující, majitelka, strážkyně kasy, výběrčí daní i drábová. Když si chci užít prodej

Více »

Dveře #perplexveměstě

Na chodbě máme od výtahu na obě strany protipožární dveře. Jsou namontovaný obráceně, takže se otevírají ne ke zdi, ale tak, že zatarasí únikové schodiště. Kolaudací to prošlo. A teď otázka za dva bludišťáky: jak to obyčejně vypadá na chodbách, co myslíte? Většina dveří je otevřená křídlem do schodiště, sem tam mají ještě zarážku.  Dost dveří je průchodných druhým úzkým křídlem u zdi. Tím se ale

Více »