Prej to čtenáři chtěj, a tudíž to lidi v médiích tak dělaj. To jsem ovšem v loji. To můžu o inspiračním pornu psát elaborát i jeden sloupek za druhým, a krom toho, že upustím páru, nezměním nic. Že by se rétorika reportáží změnila proto, že jsem to řekla, je za mě úplně stejně nereálný, jako že vysmátý, osudu vzdorující handicapovaný bojovníky chtějí sami čtenáři. Jasně, taky dobře znám tu poučku, že

Když tuhle větu řekl, přejel mi mráz po zádech. Přišel si spolu s ostatními popovídat o zaměstnávání kolegů s handicapem. S hlavou plnou otázek viděl hlavně překážky. Není sám, praxi totiž zvládá málokdo.  I když handicap už není vysloveně problém a míra pochopení i pomoci roste, nablízko jsme pořád kolem nuly, systémově a legislativně hluboko pod ní… Jasně, ať je v našem okrese zařízení pro lidi s handicapem, ale ne tady ve městě nebo vedle mýho

Opsáno ze života po týdnu plném pročítání textů na téma handicap, posudkáři, stát a my. Už to příště neudělám, fakt. Dneska tedy nepolechtáme bránici, spíš budeme pokoušet žaludek. Poslední dobou si připadám jako na tržišti. Je tam živo, barevno, voňavo a halasno. Kdybych byla jenom divák, moc by se mi tam líbilo. Jenomže já jsem prodavačka, nakupující, majitelka, strážkyně kasy, výběrčí daní i drábová. Když si chci užít prodej

Na chodbě máme od výtahu na obě strany protipožární dveře. Jsou namontovaný obráceně, takže se otevírají ne ke zdi, ale tak, že zatarasí únikové schodiště. Kolaudací to prošlo. A teď otázka za dva bludišťáky: jak to obyčejně vypadá na chodbách, co myslíte? Většina dveří je otevřená křídlem do schodiště, sem tam mají ještě zarážku.  Dost dveří je průchodných druhým úzkým křídlem u zdi. Tím se ale

Hlavně důstojně. To mě napadlo jako první. Protože jít do Poslanecké sněmovny není jen tak, i když je to na seznámení a raut neziskovek u příležitosti Týdnů sociálního podnikání. Udělala se mi vráska na čele a vydul špek na břiše.  S tím do pondělka nic udělat nestihnu, takže nezbývá než při setkáních přiměřeně zadržovat dech nebo se ke společnosti přibližovat z boku. Stavět se přitom k celé problematice zpříma bude vcelku oříšek, ale

Byl jednou jeden předvolební mítink v Telči, pár politiků a policajtů, jedno parkoviště, dvě místa pro invalidy a dva novináři. Parkoviště si legálně vyhradili aktéři mítinku, čímž na čas nebylo přístupné veřejnosti, i když tam fyzicky chyběly zábrany. Politici na prázdném parkovišti zaparkovali na místech pro invalidy.  Čapla je při tom o akci neinformovaná policie, a tak na její výzvu přeparkovali. Jenom pro forma, protože jestli nějaký lidi s patřičným handicapem ve svých

Nespavost má pár výhod. Tedy doslova dvě. Jednu, že můžu legálně vypít víc kafe, už na tom stejně nesejde. A druhou, že jsem při smyslech ve chvíli, kdy v telce dávají zajímavý filmy.  Tenhle se jmenoval Danny Collins (česky Druhá míza) a byl inspirovaný tím, co se opravdu stalo.  Skutečný na něm bylo hlavně to, že si vůbec na nic nehrál. Uprostřed noci mi bylo, jako by mě někdo

Volá mi neznámé číslo. Zvednu to, protože jsem v lehce povznesené náladě. „V prvé řadě bych vám chtěl popřát všechno nejlepší k svátku!“ „Děkuju, to je od vás milé.“ Přání potěší i od anonyma.  Představil se vzápětí, ale nepomohlo to. „Prosím vás, máte velice starou pojistku. Já bych vám chtěl nabídnout, že ji spolu trošku aktualizujeme. Tedy takhle, já jsem vás historicky podědil…“  A těmito slovy jsi to

Vyrazila jsem na výstavu. Spíš jsem se doplazila, protože tropické teploty mi v těle všechno neúměrně zpomalují, pohyb, myšlení i skládání souvislostí. A zjevně nejsem sama.  Před vstupem nervózně přešlapuju, což dělám s průvodcem vždycky. Umím to teda i bez něj, ale s ním to vypadá líp. Hned je jasný, že ho potřebuju, aby mě nosil na rukou, například, nebo rychlejc našel záchod. Tentokrát se mě ale můj bodyguard nečekaně zeptal:

Šmíráci.  Tak se, tuším, jmenoval text, ve kterém se pánové vypisovali z toho, jak je těžký zůstat na jaře i v létě příčetní. Neslintat. Neočumovat, neulpívat na zadku, ve výstřihu, na nohách, na bocích, dívat se pokud možno jen do očí nebo na siluetu. A že prý ono to často možné není, protože dámy provokujou. Ať se nediví, když chodí tak vyzývavě, v průhledných šatech, v topech s bříškem venku, prsa jim