Když někdo náhle onemocní, semkneme se. Ale jak dlouho takový zájem trvá?  Speciální kategorií jsou chronická, nevyléčitelná onemocnění. Ono je to tak nějak na „furt“. Lidi na počátku pomáhají, jsou nemocnému nablízku, vyslechnou ho… Někteří však začátek přepálí. Následně přijde únava, stagnace, vyčerpání a často i nepodložené obavy. Když to promítnu na můj případ – roztroušená skleróza je stále nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění. I v mém případě se okolí spojilo,

Mé vtipné představy o pondělku: ráno si půjdu zacvičit, práce, vaření a večer nordic walking. Realita se tomu přiblížila, ale jinak to byl ukázkový DEN BLBEC. V pondělí ráno probuzení do teploty a vyděšení při pohledu na mé gigantické nohy. Nateklé od kolen až po prsty. Naivně jsem se pokoušel dostat do bot, které se mi „řehtaly“ po celou dobu mého urputného snažení. Prostě dvě konve místo nohou a zahrádka na zalití nikde.

Život s alergiemi je prostě náročnější. Vyšší ceny speciálních potravin, ve většině restaurací se člověk vůbec nenají a nesmí chybět ani nechtěné sociální vyloučení na společenských akcích.   Já jsem takový „multi alergik“, takže alergie číhá doslova na každém kroku. Od mléčné bílkoviny, přes lepek, tymián, některé léky, dezinfekci, prach…. (Největší alergii mám na lidskou blbost, ale na ni je i můj Desloratadine krátký.)  Některé potraviny moje tělo pro

Dnešek je jako splněný sen. Kdyby to šlo, tak mu dám deset palců z deseti. Proč? Povzbudivé novinky z RS centra! Podle posledních výsledků magnetické rezonance a dalších vyšetření se můj dril vyplácí. JUCH! Pokud tedy odhlédnu od toho, že moje lékařská zpráva vypadá jako Epos o Gilgamešovi. Sportovat, rehabilitovat, aktivně odpočívat, cvičit kognitivní funkce… Je to nekončící proces, ale nehodlám polevit. Ono se říká, že u roztroušené sklerózy je

Obecně rád sportuji, ale nemaká jen moje tělo. Ani má mysl nezahálí a kognitivní funkce obzvlášť. Technicky je to ovšem mnohem komplikovanější a náročnější proces.  Jak mozkové závity procvičuji? Jednoduše! Nesedím hodiny u Netflixu, ale raději si přečtu knížku. Většinou zůstávám věrný češtině, ale když chci mozek trochu potrápit, hurá do polštiny/slovenštiny. Pokud má mozek běžet sprint s překážkami, přecházím rovnou do angličtiny/španělštiny. Portugalštinu jsem bohužel úspěšně zapomněl, tam

Patřím mezi muže, kteří se dlouho hledali. Až v dospělosti se mi podařilo zakotvit v bezpečném přístavu a vše získalo jasnější obrysy. Návrat do autenticity, prozření, co mě opravdu baví a co naopak neskutečně prudí.  Největší zlom přišel s diagnózou roztroušená skleróza. Díky ní se dala do pohybu spousta věcí a já se naplno vrátil k milovanému sportu. Tedy naplno… Doslova po krůčcích, které mi berle tehdy dovolily.  A proč hashtag Sportsman? Je