Jak by řekla babička. Monotónní tuc, tuc, tuc…, žádná kreativita. Jen děsně hlučné a divné zvuky. Bohužel, nebo naštěstí, babička už na Hluboši nebydlí. A tak ji nerušila velkolepá dobrovolnická sobota v duchu Depeche Mode na hlubošském zámku.
Je dusivé vedro. O čem jiném v těchto dnech psát, než o chlazeném pivu, zmrzlině, pláži nebo vodáctví. Pivo nepiju, na pláž to mám daleko a zmrzlinu si nedám – co kdyby přeci jen na plavky letos došlo!?! Napadá mě ještě větrák, ale to není žádná romantika, takže zbývá vodáctví. Ale věřte mi, pro Neználka v Neptunově království je to spíš pořádná fuška.
Být na první pohled perplex má jednu kouzelnou vlastnost. Nepřetržité lavírování mezi tím, jestli jste stejní nebo jiní než ostatní. Nudit se u toho nebudete. Přirozená lidskost, léta výchovy, tabulka čokolády a nejlepší kamarádka vás dovedou k tomu, že jste stejní, jako všichni ostatní, akorát trochu kulháte. Pak vylezete ven, zjistíte, že schody sami nedáte. Naučíte se přepočítávat trasy a plánovat je podle počtu bariér a lidí ochotných pomoct na
Pochopil, že pokud s něčím nesouhlasíme, nemá cenu sedět v koutě. Ať už na vás ostatní budou koukat jako na sebevětšího blázna. Rozhodl se, že něco změní. Změnil. Když umíral, nebylo mu ani 23 let…
Někteří lidé mají ve zvyku mluvit se zdravotně postiženým člověkem jako s malým dítětem a dokonce mu tykají (nemyslím tykání mezi lidmi na vesnici, ve které se zdravotně postižení lidé narodili a žijí). Jako si každý zdravý člověk zaslouží slušné jednání, tak i zdravotně postižený člověk si takové jednání zaslouží. Proto pokud potkáte zdravotně postiženého člověka např. v obchodě a chcete se s ním bavit, prosím, netykejte mu a nehlaďte ho po hlavičce, to nemáme rádi. Mluvte se zdravotně postiženým jako
Čekám na odběry krve. Fronta se táhla až ven už když jsem sem přišel, ale ubývá to rychle. Před dvaceti minutami jsem stál venku a za chvíli jdu na řadu. Koukám se za sebe na další čekatele, kteří přišli později. Jsou na první pohled nervózní. Starší ženy šermují holemi, pánové se mračí přes tlustá skla…
Jste líný? Já hrozně! Naštěstí mám psa, který mě zaručeně z postele vykope. Někdy je to bolest chodit venčit 3x denně. Rozhodnutí jsem ale nikdy nelitovala, jinak bych v období nemoci asi k té posteli přirostla. Ono je hrozně jednoduché přestat s jakoukoli činností, když vám není dobře. Nejdřív to opravdu nejde, pak se zase nechce. Já jsem ze začátku ke všemu měla dost strach někam jezdit sama. Co
Vždycky jsem si přála narazit na někoho, kdo bude něčím zajímavý, skromný a přitom ne naivní. Stalo se. A dokonce spolu pracujeme. S Jindřichem Pozlovským se potkáváme mezi jedničkami a nulami, protože on má na starosti vše kolem webu, systémů a sítí. Navíc má dar tu PC změť vysvětlovat lidsky a vtipně, taky je trochu trhlej a občas potřebuje popostrčit. Přečtěte si příběh nenápadného kluka, který se jako introvert v tomhle hlučném světě na vlastní
Začíná to hýkáním u kalendáře. Zatímco celý svět má málem orgasmus z toho, že #LetoJeTadyGrilovačkyKoupákNeAsi, mě tahle vlna poněkud míjí.
Pohlazení od psycholožky Když chceme v životě něčeho dosáhnout, potřebujeme mít cíl. Není nutné mít vše do detailu rozpracováno. Je však důležité vědět, kterým směrem se naše snažení bude ubírat. Naše tužby něco dokázat, někam se dostat, zdolat nějaký ten vrchol, nás pohání za splněním těchto přání.
