Úhel pohledu #JsemIronman
Marek Blažíček
11. 7. 2018
Důvodů, nebo příčin může být vždycky víc a nedá se říct, že by nějaký vyloženě převažoval. A tak jsem začal zase cvičit, jelikož…
Důvodů, nebo příčin může být vždycky víc a nedá se říct, že by nějaký vyloženě převažoval. A tak jsem začal zase cvičit, jelikož…
Jedna z věcí, která trápí nevidomé a slabozraké lidi je, že nejsou zcela svobodní při pohybu. S tím, aby mohli být v rozhodování alespoň někdy spontánní, jim pomáhají navigace. Jednou z nich je webová a mobilní aplikace Naviterier, která unikátním způsobem pomáhá chodcům.
Vlastně ani nevím, proč se všichni tolik stomie bojíme. Z pohledu estetiky to taková paráda není. Jasně, přehodit si řitní otvor na břicho a vyměšovat do sáčku je bizár. Hlavně, když defekace je asi tak to poslední, co byste chtěli řešit na kafi s kamarádkou nebo kolegy. Všichni se rádi bavíme o jídle a vaření, o jeho finální zastávce už vůbec ne…
Freedom 4, integrovaná taneční skupina, se potřetí ve své historii probojovala do celostátní taneční přehlídky. Jedenáctou sezonu tedy začne ve velkém stylu po boku zdravých tanečníků. Jedinečné choreografie tak znovu slaví úspěch a jsou důkazem, že ani v integrovaném tancování se svět kolem handicapu a lítosti točit nemá.
Česká republika dává na zdravotní péči nižší podíl hrubého domácího produktu než vyspělé evropské země. Jak to bude ve zdravotnictví s nadstandardy? Co inovativní léky a terapie – proč jejich cesta na trh trvá oproti zahraničí tak dlouho? Právě tyto a další problémy trápí politiky, lékaře, ale hlavně pacienty. A u kulatého stolu Hospodářských novin o tom v červenci diskutovali politici s odborníky i zástupci pacientských organizací.
„Kontrola jízdenek, prosím,“ zaburácí vestibulem metra hlas revizora, který následně netrpělivě zkoumá střídavě moji tvář, tělo a poloviční jízdné. Nad vysvětlením, že pobírám invalidní důchod třetího stupně, nesouhlasně a významně pomlaskává. Pro úsporu času rovnou tasím potvrzení ze sociálky. Vrtí hlavou, ale nad úřední listinou naštěstí už dál nepolemizujeme. Po pár minutách trapnosti jsem konečně oficiálně mimo škatulku „černá pasažérka“.
Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné. Moje taky. Na orbitreku funím přes čtyřicet minut. Flekatějí mi nohy a i v rytmu zkouším podsadit pánev, vytočit kolena a prošlápnout paty na pedály, abych s prohnutýma zádama jenom nevisela na stroji za ruce. Marně. Řekněte mi, na co mám takovej zadek a stehna, když jejich sílu neumím efektivně využít? No nic.
Tanec, akrobacie, balet. Tohle všechno Eva Havlíčková kdysi milovala. Dívce s mimořádným pohybovým nadáním ale vstoupila do života nemoc a ona se musela naučit se některých snů bez hořkosti vzdát. A taky od dětství psala pohádky a básničky. Kolem maturity uvažovala, zda nejít na žurnalistiku. Nakonec se rozhodla jinak. Psaní se profesionálně věnuje až nyní – v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se zapsal do paměti diváků jako představitel Supermana. Objevil se také v dalších filmech, ale role hrdiny, který dbá na bezpečnost světa, zůstala jeho nejznámějším počinem. Když v roce 1995 po pádu z koně ochrnul, založil neziskovku, která pomáhala výzkumu léčby pro lidi s poraněním míchy. Christopher Reeve nepřestal být Supermanem ani po svém úrazu.
Přišlo léto a s ním „láska, pohoda a sluníčko“. Páry si k sobě na veřejnosti projevují náklonnost daleko více než v zimě. V zimě si totiž každý hlídá, zda se mu z prstu nestává rampouch a nemá kapacitu na to brát někoho za ruku. V létě je to jiné…
