Stojí, bliká, tak záměrně přidám do kroku. Otevře dveře a čeká. Kejvne hlavou a gestem naznačí, že je všechno v pořádku. Není. Mezi zastávkou a busem se nově objevil kus dřeva. Dostat se dovnitř tak jde jenom přes provizorní molo. Ne že bych si nechtěla hrát na modelku. Jenže já si bez držení neumím stoupnout na nic, co mi pod nohama pruží, klade to divnej odpor a skrz co je
Úplně všechno kolem příspěvku na péči je už roky úplně špatně. Technokrat se spojil s byrokratem a spolu nacpali nemocné a nemohoucí lidi do jedné velice těsné formičky. Příspěvku na péči říkám podle jeho zkratky „padlá na palici“. A já jsem taky, že do toho znova jdu… Už 10 let ví stát o mém zdravotním stavu spousty detailů. Mnohokrát mě prověřil a přiznal mi na základě dvou těžkých smyslových handicapů důchod,
Když jsem v den svých patnáctých narozenin šlapal do pedálů nového kola, říkal jsem si: „Kamaráde, teď ti začíná opravdový život se vším, co k němu patří. Tak hurá do toho.“ Teď krátce k tomu, proč tento sloupek píšu. I některé další zážitky, které v mé hlavě zůstaly a nevymazaly se jako desítky jiných, mám spojeny s konkrétním místem či dopravním prostředkem. Napoprvé to bylo už zmíněné kolo a místem byla pěšinka vedoucí k lesíku
Žili byli v jednom domečku společně pejsek a kočička. Oba se měli převelice rádi. Pejsek chodil na lov a kočička se starala o domácnost v domečku. Jednoho dne se pejsek vrátil domů z lovu a jako vždy přinesl bohatý úlovek. Kočička však vypadala nespokojeně. Pejsek se tedy zeptal, co se kočičce přihodilo. „Ale nic,“ povídá kočička. Pejsek však naléhal, a tak se kočička rozpovídala. „Víš, pejsku, cítím se tady v našem pěkném velkém domečku
Minulý týden spadal do kategorie oživlé Murphyho zákony. Vše začalo už pondělním telefonátem z nemocnice. Sestřička mě poprosila o urychlené dodání dalších lékařských potvrzení. Hm… Jako naschvál v týden, kdy odjíždím do Prahy. Být nedobrovolným vlastníkem mnoha kreativních nemocí, které se vzájemně ovlivňují, se prostě nevyplatí. Jdete k jednomu doktorovi a potřebujete s sebou fascikl lékařských zpráv a doporučení od jiných specialistů. Klasika, která nikdy neomrzí. Plný nadějí jsem svým doktorům napsal,
„Slečno, máte rozepnutý šaty, to je záměr?“ zeptá se mě. No není, ale sázela jsem na to, že tam mi nikdo koukat nebude. Občas si spílám za různý tvary, ale svou šíji jsem doteď měla za ladnou a štíhlou. Než mi při zapínání límečku praskl titěrnej a letitej zip. Šmarjá, já mám tlustej krk. Hůř, mám starej krk! Ne, klid, mám jen starý šaty. Ovšem vidina šátečků na
Jednou v pátek večer jsem vyrazila s přítelem do Divadla Na Jezerce. Bez obav, divadlo je wheelchair-friendly, tedy bezbariérové, včetně toalety, dokonce jsme platili snížené vstupné. Aniž by to byl náš záměr, představení mělo satirický nádech. Činohra byla o fiktivní talk show a jejím zákulisí. Její moderátor v ní poukazoval na principy demokracie, čímž chtěl vytvořit smysluplnou debatu, kde mají údajně všichni prostor vyjádřit svůj názor. A jak se to všechno
Nudíte se? Pusťte si zprávy a snažte se od sebe odlišit jednotlivý reportáže. Na začátku všeho není slovo, ale příběh. Příběh paní nebo pána s křestními jmény, co s rukou na topení, na peněžence nebo na šanonu odhalujou do kamery nějakou tu svízel. Následuje stanovisko odborníka, který dává storce širší rozměr a ekonomicko-společenskej kontext podpořený učenou citací člena komise, co se problémku věnuje. Oč míň toho tito lidé pronesou a dělají na
Ztratit se na rovné ulici, kde není víc než pět rodinných domů? Ještě před třemi lety norma. Zabloudit ve vlastním malinkém bytě? Zvládnuto mnohokrát. A pak že roztroušená skleróza nezasahuje paměť. Kolikrát já tu větu slyšel… Každopádně někdy je to lepší, jindy horší. Stejně jako u většiny příznaků roztroušené sklerózy. Technicky záleží na mnoha faktorech: Na aktuální „vyhajanosti“ mozku. /Spát pod šest hodin je zhýralost mládí, kterou
Odešli. Řemeslníci. Chci se kochat výsledkem, ale zatím to nejde. Nově okachličkovanej sprchovej kout se sice pyšně leskne, ale na podlaze zůstaly zbytky těsnění, kousek hmoždinky, drátek, kapky silikonu, hydroizolace. A hlavně fleky od cementu. Mám ruce, kolena, rejžák, čističe, naivní představy, cajk. Taky se umím ovládat. Prodavačku z drogerky jsem při „jste jim neřekla, ať si daj pod nohy karton?“ nonšalantně přeslechla. Přece si nenaštvu cizí chlapy
