Na peróně míjím dvojici. On na pohled zdravej, ona ne. Drží se za ruce a on jí občas dá pusu do vlasů. Na peróně míjí dvojici spousta dalších dvojic i lidí, co spárovaní nejsou. Na peróně občas míjí dvojici někdo, kdo míjet zapomene. Stojí, čumí a nechápe. Jako by bylo co chápat. Lidi odjakživa fascinuje soukromej život těch druhých. Dá se v něm přehrabovat a zjišťovat si, jak jsme na
Od začátku března se můj životní rytmus razantně změnil. Ubylo volného času a přibylo povinností. Julka, naše čuvačice (máme ji od loňského srpna), se totiž dostává do „telecího“ období, a jak roste a nabírá na síle, tak se snaží vydobýt si své postavení. Manželka se marně několik týdnů pokoušela naučit svéhlavou psí holku poslušnosti. Neúspěšně. Po jedné takové nevydařené únorové procházce se ale vrátila hodně nahněvaná a poměrně přísným tónem
Je jaro, kolem to pučí, tak nechám vyrojit pár myšlenek ve stylu kmene odminula. Představte si, že máte odmalička handicap, na kterej okolí nějak reaguje. Holt pořád ještě nepomřeli ti, co si zvykli vynášet soudy a umravňovat, co se co máte kymácet světem, když tím rozrušujete zaryté pořádky a pokoušíte něčí estetické cítění! Moderní přehnané sebeprožívání vám sice cpe, jak úžasní a jedineční jste a že ve šmatlavých nohách
Je to třiatřicet let, co se ke mně nastěhoval mistr v popichování, zarputilec Crohn. Vlastně se popichujeme vzájemně. Po celou dobu, co se známe, řešíme také hlavolam, jak se společně správně stravovat. Čím ho uklidním a potěším já, co dovolí a bude tolerovat on mně. Aby nám oběma bylo fajn. Prostě takové běžné náročnější partnerství. S Crohnovou chorobou se o kompromisy snažíme neustále. Ne vždy to vychází. Jedním z letitých zádrhelů je i správný poměr a skladba
Mžourám na displej, jestli jsem se náhodou nespletla. „… a navíc jsi z našeho kmene, chápeš.“ Nespletla. A chápu, i když chápat nechci. Nevím, proč bych si s ním měla rozumět jenom proto, že má taky handicap a taky špatně chodí. Logiku to samozřejmě má. Lidi, co pocházejí z podobných prostředí a zažívají stejný věci, si teoreticky můžou notovat, protože mají obdobnou všednodennost. Chápou, co znamená jezdit do lázní, lítat na fyzioterapii, klepat
Stojí, bliká, tak záměrně přidám do kroku. Otevře dveře a čeká. Kejvne hlavou a gestem naznačí, že je všechno v pořádku. Není. Mezi zastávkou a busem se nově objevil kus dřeva. Dostat se dovnitř tak jde jenom přes provizorní molo. Ne že bych si nechtěla hrát na modelku. Jenže já si bez držení neumím stoupnout na nic, co mi pod nohama pruží, klade to divnej odpor a skrz co je
Úplně všechno kolem příspěvku na péči je už roky úplně špatně. Technokrat se spojil s byrokratem a spolu nacpali nemocné a nemohoucí lidi do jedné velice těsné formičky. Příspěvku na péči říkám podle jeho zkratky „padlá na palici“. A já jsem taky, že do toho znova jdu… Už 10 let ví stát o mém zdravotním stavu spousty detailů. Mnohokrát mě prověřil a přiznal mi na základě dvou těžkých smyslových handicapů důchod,
Když jsem v den svých patnáctých narozenin šlapal do pedálů nového kola, říkal jsem si: „Kamaráde, teď ti začíná opravdový život se vším, co k němu patří. Tak hurá do toho.“ Teď krátce k tomu, proč tento sloupek píšu. I některé další zážitky, které v mé hlavě zůstaly a nevymazaly se jako desítky jiných, mám spojeny s konkrétním místem či dopravním prostředkem. Napoprvé to bylo už zmíněné kolo a místem byla pěšinka vedoucí k lesíku
Žili byli v jednom domečku společně pejsek a kočička. Oba se měli převelice rádi. Pejsek chodil na lov a kočička se starala o domácnost v domečku. Jednoho dne se pejsek vrátil domů z lovu a jako vždy přinesl bohatý úlovek. Kočička však vypadala nespokojeně. Pejsek se tedy zeptal, co se kočičce přihodilo. „Ale nic,“ povídá kočička. Pejsek však naléhal, a tak se kočička rozpovídala. „Víš, pejsku, cítím se tady v našem pěkném velkém domečku
Minulý týden spadal do kategorie oživlé Murphyho zákony. Vše začalo už pondělním telefonátem z nemocnice. Sestřička mě poprosila o urychlené dodání dalších lékařských potvrzení. Hm… Jako naschvál v týden, kdy odjíždím do Prahy. Být nedobrovolným vlastníkem mnoha kreativních nemocí, které se vzájemně ovlivňují, se prostě nevyplatí. Jdete k jednomu doktorovi a potřebujete s sebou fascikl lékařských zpráv a doporučení od jiných specialistů. Klasika, která nikdy neomrzí. Plný nadějí jsem svým doktorům napsal,
