Kdybyste se někdy nudili a kriminálky by vám přišly málo krvavý, začtěte se do diskusí pod článkama o dávkách pro lidi s handicapem. Milovníci Midsomeru si přijdou na svý, u jednoho zločinu nezůstane.  Vražda je hned to, že hlavní text nijak neskrývá, že tady se bulí, ne informuje. Už titulek: „Chlup není lup, ne a ne, Mariane!“ naznačí strašlivý drama s časopisem nebo co. A zajistí prvních 139 sdílení. Dále je zde nějaký

Ležím v bublinách, oči zavřený, hlavu zahlcenou, ale opřenou o smaltovanej okraj vany. To je čirá rozkoš! Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem si pod hladinou lebedila naposledy. Sprchovej kout byl doma dřív než já a chodit do vany k sousedům se mi v době nadvlády home office zdá nepřípadný. Jako svědka lázně obvykle zvládnu pouze Silan, ibišek a kafe, teplokrevnýho nic. V koupelně penzionu je útulno, ticho, voňavo a osamoceno. Vana je velká

Stojím v městském infocentru a prohlížím si letáčky. Máme tu výlety na kole, poznávání vína, kam s dětmi, turistiku pro seniory a výlety pro osoby s handicapem. Ááááá. Okamžitě mi naskakuje husí kůže.  Nejsem osoba. Osoba je úřednickej konstrukt. Osoba je termín do jinak naprosto odosobněných a nudných textů. Ty jsou korektní až na půdu, ale života v nich není ani za mák. Člověk se stane jen víc nebo míň otravnou položkou, kterou