Převracím v paměti některé historické okamžiky a přemýšlím o tom, proč řada diktátorů v minulosti skončila tragicky. Přitom se mi zdá, jako by zaslouženě tragickým příběhem každého diktátora bylo to, že žije v bludech. Na tom není nic pozoruhodného. Pozoruhodné je, jak k tomu dochází. V touze po ničím neomezené moci autokratický diktátor totiž postupně omezuje nenáviděnou svobodu volby ve všech směrech. Klíčovým směrem pro diktátora jsou pochopitelně svobodná média. Ať už tedy

Dnešní fantazie se bude týkat takové malé nepatrné lidské hodnoty, kterou je hodnověrnost, neboli věrohodnost. Minulý týden jsme si totiž mohli všimnout pro někoho banálního, pro jiného zarážejícího zjištění z úst mluvčího Unie státních zástupců a advokáta Sokola o tom, že duševně nemocného člověka lze vyslechnout u soudu, avšak zároveň je třeba pečlivě vyhodnotit, nakolik je výpověď věrohodná. Tolik na úvod dalšího fantazírování. Pěkně prosím, následující tři fantazijní odstavce