Jak se venku neupéct #sportsman

Vedro, kam se podíváš. Někdo saunu zdarma ocení, já ani ne. Vyšší teploty mi nezřídka aktivují projevy roztroušené sklerózy.  Miluji jaro, podzim a zimu. Horké léto jen akceptuji a pokaždé se těším na chladnější září. Většinu léta jen tiše sním o pobytu v severských zemích. Jak podobná vedra zvládám?  Po hodině v parném počasí potřebuji něco studeného. Sorbet, tříšť, citronáda… Je to vcelku jedno, ale musí to být ledové. Rehabilitace

Více »

Čas žní, čas sklízet energii #4fantazie

Dnešní fantazírování bude tak trochu o energii. O jejím čerpání, nabírání i využívání. Píšu v době prázdnin, kdy se obvykle všichni „prázdníme“ od zaběhnutých činností a pracovních povinností. Čas dovolených, kdy máme „dovoleno“ odpočívat a načerpávat nové síly pro další práci a povinnosti. Je to letní čas, kdy můžeme sbírat a čerpat energii pro budoucí využití. Ale můžeme touto dobou sbírat i jinou energii než tu duševní, tělesnou či fyzickou? Moje fantazie mi říká, že můžeme. Dokonce

Více »

Srovnej se #schíza

Pózor! Hezky na značky, paty k sobě, špičky od sebe – i takto, přeneseně vzato, jako baletky a baleťáci se občas stavíme do latě, čelem k zrcadlové stěně, kde se vidíme celí, ale to důležité nám nezřídka uniká. Je to klišé, ale je to tak: jsme příliš orientovaní na výkon, žijeme hektickým způsobem a nevěnujeme dostatečnou pozornost svým tělům. Paradoxně jsem nedávno narazila na video na Instagramu, kde jedna influencerka

Více »

Se nediv, když máš na sobě tohle! #perplexveměstě

Šmíráci.  Tak se, tuším, jmenoval text, ve kterém se pánové vypisovali z toho, jak je těžký zůstat na jaře i v létě příčetní. Neslintat. Neočumovat, neulpívat na zadku, ve výstřihu, na nohách, na bocích, dívat se pokud možno jen do očí nebo na siluetu. A že prý ono to často možné není, protože dámy provokujou. Ať se nediví, když chodí tak vyzývavě, v průhledných šatech, v topech s bříškem venku, prsa jim

Více »

Jak se mnou zamával stres #sportsman

Minulý týden jsem si užil pohodovou dovolenou s rodinou. Stihlo se všechno možné, od prohlídky krásného zámku, povídání po večerech až po návštěvu tradiční cukrárny (měli sorbet!). Od středy do soboty odpoledne dovolená na jedničku s hvězdičkou. Bohužel nic netrvá věčně. V sobotu večer přišel obrovský externí stresor v podobě telefonátu, který byl korunován otevřením noťasu.  Následně jsem zvládl napsat dva celkem lucidní maily, které měly pomoci řešit nastalou situaci. Ihned

Více »

Psaní jako kotva #schíza

Přemýšlím, na jaké téma zvolím tento sloupek, a vzpomenu si na nedávný večer, kdy jsem otevřela soubor se svými – k mému údivu – už dva roky starými povídkami. Je to takový zvyk. K literární tvorbě se totiž uchyluji pokaždé, když mě následující den čeká něco důležitého a já jsem trochu nervózní. A ten večer takovým byl: čekala mě návštěva doktora mimo Prahu a já jsem z cestování vždycky trochu vyklepaná. Kam

Více »

Když se člověk vydá do světa…

Po roce 1989 se lidem ze zemí bývalého východního bloku otevřely hranice a velká část našich obyvatel tak poprvé mohla porovnat, jak se žije lidem v Rakousku, Německu, Itálii a všude možně.  S tehdejší přítelkyní (dnes už je 28 let mou manželkou) a její kamarádkou a partnerem jsme vyrazili stopem do Itálie. Kromě věcí, na které jsme tehdy čučeli jako na zjevení, myslím tím obchody plné všeho možného zboží, auťáky

Více »

O dějinách náboženství a nesmrtelnosti víry #4fantazie

V dřívějších dobách člověk věřil, že jeho vlastní život je v rukou Bohů. A protože Bohové a Bohyně byly mocné a mocní, vyprávěl si o tom člověk mýty, legendy a báje. Těch bájí nebylo zrovna málo, stejně jako nebylo málo božstev. Ale nemůžeme říci, že v oněch legendách si člověk nekladl totožné otázky, jaké si klademe dosud. Kupříkladu v řecké mytologii si prostřednictvím legend lidé vyprávěli o tom, jak vznikl svět. Pomocí mytických legend

Více »

Zaklínání zdravím #perplexveměstě

U jeho příspěvku byla ilustrativní fotka z nemocnice a tisíce lajků. Ne, nezávidím, ani autora přehnaně nelituju, i když podobnej zážitek a šok nikomu nepřeju. Sdílet storku a vidět tolik podpory léčí, ale mě evidentně ne. Ne takhle. Mě to dráždí, přiznávám. Nechápu, proč se z toho musí dělat něco víc, než to je. Ne život jako takovej, náročnej životní styl nebo smůla, ale příběh s přesahem a plusový body. Je to jako

Více »

Nebojme se mluvit s nevyléčitelně nemocnými #sportsman

Když někdo náhle onemocní, semkneme se. Ale jak dlouho takový zájem trvá?  Speciální kategorií jsou chronická, nevyléčitelná onemocnění. Ono je to tak nějak na „furt“. Lidi na počátku pomáhají, jsou nemocnému nablízku, vyslechnou ho… Někteří však začátek přepálí. Následně přijde únava, stagnace, vyčerpání a často i nepodložené obavy. Když to promítnu na můj případ – roztroušená skleróza je stále nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění. I v mém případě se okolí spojilo,

Více »

Reklamní prostor

INSPIRANTE doporučuje