Když léto bolí #nechbroukažít

Léto. Představím si chladivě osvěžující vodu a plavání, túru rozpálenými horskými stezkami, kde pofukující větřík rozdmýchává vůni luk a kvítí, lesů… Smích, dovádění, posezení s blízkými. Čerstvé ovoce i dobroty pečené na ohni. Pocit zvláštní svobody a těšení se. Také to milujete? Já moc. Jenže někdy program nabere zcela jiné grády. Chronická onemocnění totiž bývají nevyzpytatelně tvrdohlavé a jízlivé potvůrky. Chvíli vás nechají žít v pohodě s pocitem, že jsou to celkem fajn kámošky,

Více »

Na cestě po Turecku #nakolečkách

Jak jsme doletěli do Turecka, už milí čtenáři víte z mého minulého sloupku, teď vám nabídnu další postřehy z této mimořádně zajímavé země. Během cesty neznámou tureckou krajinou jsme všude kolem viděli mnoho polí se skleníky, řidič nám sdělil, že v nich rostou banány a pomeranče. Cesta byla lemována také řadou palem. V dáli se tyčilo mohutné pohoří Taurus, které leží na jihu Turecka. Cesta se zdála nekonečná a na

Více »

Escort #perplexveměstě

Vyrazila jsem na výstavu. Spíš jsem se doplazila, protože tropické teploty mi v těle všechno neúměrně zpomalují, pohyb, myšlení i skládání souvislostí. A zjevně nejsem sama.  Před vstupem nervózně přešlapuju, což dělám s průvodcem vždycky. Umím to teda i bez něj, ale s ním to vypadá líp. Hned je jasný, že ho potřebuju, aby mě nosil na rukou, například, nebo rychlejc našel záchod. Tentokrát se mě ale můj bodyguard nečekaně zeptal:

Více »

Jak se venku neupéct #sportsman

Vedro, kam se podíváš. Někdo saunu zdarma ocení, já ani ne. Vyšší teploty mi nezřídka aktivují projevy roztroušené sklerózy.  Miluji jaro, podzim a zimu. Horké léto jen akceptuji a pokaždé se těším na chladnější září. Většinu léta jen tiše sním o pobytu v severských zemích. Jak podobná vedra zvládám?  Po hodině v parném počasí potřebuji něco studeného. Sorbet, tříšť, citronáda… Je to vcelku jedno, ale musí to být ledové. Rehabilitace

Více »

Čas žní, čas sklízet energii #4fantazie

Dnešní fantazírování bude tak trochu o energii. O jejím čerpání, nabírání i využívání. Píšu v době prázdnin, kdy se obvykle všichni „prázdníme“ od zaběhnutých činností a pracovních povinností. Čas dovolených, kdy máme „dovoleno“ odpočívat a načerpávat nové síly pro další práci a povinnosti. Je to letní čas, kdy můžeme sbírat a čerpat energii pro budoucí využití. Ale můžeme touto dobou sbírat i jinou energii než tu duševní, tělesnou či fyzickou? Moje fantazie mi říká, že můžeme. Dokonce

Více »

Srovnej se #schíza

Pózor! Hezky na značky, paty k sobě, špičky od sebe – i takto, přeneseně vzato, jako baletky a baleťáci se občas stavíme do latě, čelem k zrcadlové stěně, kde se vidíme celí, ale to důležité nám nezřídka uniká. Je to klišé, ale je to tak: jsme příliš orientovaní na výkon, žijeme hektickým způsobem a nevěnujeme dostatečnou pozornost svým tělům. Paradoxně jsem nedávno narazila na video na Instagramu, kde jedna influencerka

Více »

Se nediv, když máš na sobě tohle! #perplexveměstě

Šmíráci.  Tak se, tuším, jmenoval text, ve kterém se pánové vypisovali z toho, jak je těžký zůstat na jaře i v létě příčetní. Neslintat. Neočumovat, neulpívat na zadku, ve výstřihu, na nohách, na bocích, dívat se pokud možno jen do očí nebo na siluetu. A že prý ono to často možné není, protože dámy provokujou. Ať se nediví, když chodí tak vyzývavě, v průhledných šatech, v topech s bříškem venku, prsa jim

Více »

Jak se mnou zamával stres #sportsman

Minulý týden jsem si užil pohodovou dovolenou s rodinou. Stihlo se všechno možné, od prohlídky krásného zámku, povídání po večerech až po návštěvu tradiční cukrárny (měli sorbet!). Od středy do soboty odpoledne dovolená na jedničku s hvězdičkou. Bohužel nic netrvá věčně. V sobotu večer přišel obrovský externí stresor v podobě telefonátu, který byl korunován otevřením noťasu.  Následně jsem zvládl napsat dva celkem lucidní maily, které měly pomoci řešit nastalou situaci. Ihned

Více »

Psaní jako kotva #schíza

Přemýšlím, na jaké téma zvolím tento sloupek, a vzpomenu si na nedávný večer, kdy jsem otevřela soubor se svými – k mému údivu – už dva roky starými povídkami. Je to takový zvyk. K literární tvorbě se totiž uchyluji pokaždé, když mě následující den čeká něco důležitého a já jsem trochu nervózní. A ten večer takovým byl: čekala mě návštěva doktora mimo Prahu a já jsem z cestování vždycky trochu vyklepaná. Kam

Více »

Když se člověk vydá do světa…

Po roce 1989 se lidem ze zemí bývalého východního bloku otevřely hranice a velká část našich obyvatel tak poprvé mohla porovnat, jak se žije lidem v Rakousku, Německu, Itálii a všude možně.  S tehdejší přítelkyní (dnes už je 28 let mou manželkou) a její kamarádkou a partnerem jsme vyrazili stopem do Itálie. Kromě věcí, na které jsme tehdy čučeli jako na zjevení, myslím tím obchody plné všeho možného zboží, auťáky

Více »

Reklamní prostor

INSPIRANTE doporučuje