Jsou texty, co se píšou samy, a pak ty druhý. Ehm, tak tohle je ten druhý. Máme prosinec, ani ne za dva týdny jsou tu Vánoce, tak by se nabízelo napsat něco… no, něco! Jako že láska, zklidnění, hloubka a podstata existence, ukončení starého, vykročení do nového. Tak to nemůžu sloužit. Chtěla bych. Jenže s ukončováním mám léta problém, a co teprv s kráčením někam. Ne kvůli závislosti, ale protože
Doma mám dvě orchideje. Jedna z nich mi poměrně pravidelně kvete. Pučet začne vždy tak, aby mi květy zdobila byt přes Vánoce, často až do Valentýna. Dělá mi tím velkou radost. Vlastně obě jsou dokonalým zázrakem. Svou houževnatostí totiž zvládly téměř nemožné. Nejsem žádná skvělá zahradnice, spíš naopak. Péči o květiny šidím. Někdy z lenosti, jindy z neznalosti. Zpravidla se vzpamatuji, květena také. Nezřídka na poslední chvíli. Ale nějak to
Snažím se zachovat si veselou mysl a aspoň půl zdraví, ideálně celý. Některým nařízením a omezením nerozumím, nechápu je, ale v zásadě neprotestuju, protože si nejsem jistá, jestli bych to uměla líp. Respektive jsem si jistá, že ne. Nevím přesně, jak to dělat dobře a správně, jestli vůbec v čase nouze nějaké jedno správně je. Ale řekne mi někdo (adresováno hlavounům), jak se mám chovat zodpovědně a průběžně se testovat, když
Minulý týden pořádně foukalo, ale jinak bylo nádherně. Co dělat? Vyrazit ven! Několik vrstev oblečení, šála a hurá do lesa. Neholduju nákupním centrům, ale preferuju spíš nebe nad hlavou a čerstvý vzduch. Procházka lesem má spoustu benefitů: protáhnu nohy, fyzička si mákne a hlavně si naplno užívám odcházející podzim (a postupný začátek zimy). Na podzimu MILUJU brouzdání v listech stromů. Jsem jako malé dítě? Rozhodně a hrdě se k tomu hlásím. Procházet se křížem
Jsou texty, ke kterým se odhodlávám dlouho. A to je dobře, aspoň může přijít překvapení. Mám ráda StarDance. Pár řad jsem viděla od začátku do konce, některé mě laply až v polovině, jiné úplně minuly. Baví mě ten nápad, atmosféra, krásný šaty, hudba, humor, pouto a vývoj. Hlavně ten vývoj. Jako divák ani nepotřebuju, aby někdo tančil vysloveně hezky, ladně nebo dobře, všímám si spíš toho, jak to
Vzpomínám si na jeden ze svých prvních sloupků pro Inspirante s názvem „Neblázni, a zpomal“. Šlo v něm o anekdotickou příhodu, která měla zlehčit téma produktivity a honby za výkonem, ale musím uznat, že události posledních dní v mém životě jako by tomuto sdělení dostály, staly se vážnějšími. Jako by se mi skutečně, bez nadsázky, zdařilo zpomalit. Poprvé jsem to ucítila celkem nedávno, při čtení jedné krásné knihy: nezávodila jsem s časem a nepočítala
Vždy jsem si myslela, že jde o klišé, frajeřinku a poslední zoufalství žen z pocitu ujíždějícího vlaku, když jsem viděla obálky knih nebo články s tituly a tématy, které přesvědčovaly a nabádaly, že život se rozjíždí až po čtyřicítce. Že po padesátce skutečně stojí za to žít a kdo ví, jaké další zázraky nás čekají po šedesátce a dál! Jenže ono na tom opravdu něco je! Přibývající roky mě trochu děsí, protože si pořád připadám jako holka.
Po dlouhé době jsem si dopřála thajskou masáž a došlo mi, že jsem s vámi ještě nesdílela své zkušenosti a postřehy z masáží po mé operaci stomie. Masáže si užívám celý život stejně jako návštěvu lázní nebo třeba sauny. Stomii jsem nepovažovala jako překážku, a tak mě po operaci ani nenapadlo se svého požitku vzdát. A jsem velice ráda, že jsem tak učinila. Za těch necelých deset let života se sáčkem na břiše
Někdy si přijdu vyloženě prokletá – nebo minimálně usazená v pozici, která mi v rozličných životních situacích způsobuje zajímavé příhody. Pro příklad nemusím chodit daleko. Byla jsem teď na kontrole na oční klinice. Nezkušená mladá doktorka a všeobecné zmatky toho dne způsobily, že mi lékařka zapomněla vydat lékařskou zprávu – vzpomněla jsem si na to až doma. Žádný problém, říkám si, zavolám na sesternu a přijdu si pro dokument
Cestou životem narazíme na bezpočet překážek. Velmi záleží na povaze, vůli a píli každého z nás, jak tyto bariéry vyhodnotíme a zvládneme. Podlehneme jim? Nebo je zbouráme, případně přeměníme v něco daleko lepšího? Překážky mají různé podoby. Ať už jde o zamčené dveře či srdce, strach, podceňování a nesmělost, zbabělost, lhostejnost, zlobu a hloupost; objížďky, výmoly a vykolejení, onemocnění a znevýhodnění, zmařené plány a projekty, nedorozumění… Dané překážky lze přijmout, nechat je být. Dát se jimi smýkat,
