Kdysi jsem si zakládala na tom, že nohama, přesněji řečeno vlastní diagnózou, neargumentuju. Dneska už to mám jinak, ale nevím, jestli je na to svět připravenej. Přišlo mi, že se na to nedá nic říct, že tím hraju na city nebo že v ostatních vzbuzuju pocity viny, taky jsem si připadala nemocně a umenšeně sama před sebou. Druhá strana mi to vyvracela málokdy, protože tak se snaž je
Nastala polovina druhého měsíce letošního roku a my jsme se chtě nechtě vrátili do pracovní rutiny. Odpočatá po dovolené a svátcích jsem si vedle novoročních předsevzetí dala ještě jeden závazek: pravidelně si vedu diář; chtěla jsem vnést do svého života řád, který mi chybí. Váhala jsem mezi dvěma kousky: mezi jedním od neziskovky, zabývajícím se duševním zdravím, který je plný citátů a doporučení, a druhým, spíše minimalistickým; a nakonec si vybrala
Stane-li se z vás chronický pacient, navíc vám začnou přibývat další diagnózy a přidružené komplikace, nějak automaticky očekáváte, že za lékařem chodíte pro radu a pomoc. Nepříjemným překvapením může být poznání, že právě pro svůj zdravotní stav budete v některých situacích zanedbáváni, případně vám péče bude odepřena. Jste prostě příliš komplikovaný případ! Znám to velmi dobře. Stěžejní diagnózu mám Crohnovu chorobu, s tím se zkrátka všude počítá. Je-li něco navíc, je
Večer ona dodělá, co je doma třeba, a relaxuje poslechem hudby na pc. Po chvíli se dostane do takový nálady, že si pouští vypalovačky devadesátých let. Beze svědků se dostane i k hitům Twenty-4-Seven a Kelly Family. Zrovna když vřeští jak o život, vrací se z lovu mamutů on, položí jí ruku na rameno a praví: „Jé, Kelly Family, ty já taky rád.“ Otočí se na něj, a než stihne něco říct, předběhne
Je možné zbavit se strachu? Netuším. Jde se strachem pracovat? Určitě, ale JAK??? Spousta mých životních obav nestála na reálných základech. Docvaklo mi to před pár lety. A to patřím mezi rychlíky, jiný se nechává unášet strachem po celý život. Můj strach se týkal nepřekvapivě roztroušené sklerózy. Hlavně prvních pár týdnů po náhodném nálezu neplechy v mozku. Strach mě ochromil a sílil čtením nejrůznějších příspěvků na webech o roztroušené skleróze. Nebývá
Je všední den sedm hodin ráno. Někdo zvoní… Říkám si, kdo to asi může být? Že by vlk či snad liška? Kdepak! Přichází milá slečna či paní z organizace poskytující osobní asistenci, kterou si platím. Tato asistentka mi přišla pomoci se vstáváním, ranní hygienou a oblékáním. Kromě toho mi obvykle připravuje i snídani. Ovšem není asistentka jako asistentka, každá se liší svým přístupem. Přestože ta pomoc někomu trvá delší dobu,
Myslím, že přetáčení reklamy není to nejhorší, co se může mediálním magnátům stát. Co když se přeskakovat nedá, divák se dívá a je z toho perplex? Reklamní bizár prvý: Nezdržovat slovesy To si takhle sedím na zemi a protahuju svaly a šlachy a obrazovka na mě vyštěkne: „Nečekaná návštěva?“, „Neplánovaný meeting?“, případně „Potíže s vlasy?“ A co s nima? Mám je nakreslit, ostříhat, nebo nabarvit? Fakt jedno jediné sloveso zabere tolik drahého reklamního
Nemám chuť dnes rozebírat idiopatické střevní záněty, dokonce si ani nevedu diář, kde bych své potíže náruživě evidovala a sledovala. Naopak. Seznámím vás s jednou úsměvnou mnohaletou rodinnou tradicí. Je to dávno, co jsem na trhu objevila malý záložkový kalendář. Každý měsíc zpestří moudrým příslovím, výrokem či citátem. Atmosféru sdělení podtrhují originální a výstižné fotografie. Kalendáře jsem začala dávat pod stromeček celé rodině, hned si je oblíbili. První roky jsme
Srdce mi bije rychle a zběsile. Tolikrát kontrolovanou smsku jsem už dlouho nepsala. Hlídám si íčka, oslovení, styl, sdělení. Nejsem náhodou moc dlouhá, moc vlezlá, nebo nekonkrétní? Beztak z toho po automatickém přepisování vyjde nabídka, co se neodmítá: „Dobrý den, jmenuju se https a do webového magnézia inspirace bych s vámi chtěla naspat rozbor hor o tom, jaký jste tapír.“ (Táta je asi nuda a magazín počká, když hořčíku není nikdy dost.
Sama nevím, jestli mě nohy, záda, ruce nebo zkrátka projevy obrny v těle a na těle přímo bolí. Myslím, že ne, teda aspoň ne způsobem, jaký by se při zběžném ohledání (jo, moc koukám na detektivky) dal očekávat. Jako že mě určitě musí bolet zkroucená špička, zkrácená achilovka, spadlé rameno nebo prohnutá bedra. Přitom ale sem tam fakt držím pohromadě srstí. Na bolesti je hloupý, že krom toho,
