„Nejsem typická ženská,“ praví v rozhovoru celebritka a dme se přitom pýchou. Tím chce zřejmě říct, že leze na stromy, uléhá pod podvozky, rtěnkama odpaluje bouchací kuličky, je divoká, nespoutaná, soudržná a ani trochu hysterická. Drby ji nezajímají, diety taky ne, protože nejvíc ze všeho miluje rohlík s marmeládou obalený v nutelle a zapíchnutý v bůčku. Sex se podle ní přeceňuje, i když místo fitka ujde. Muži jsou její nejlepší kamarádi a dá se

Že na slovech záleží, uzná i ten, kdo nikdy nevystudoval lingvistiku. Někdy může lpění na různých termínech vypadat jako malichernost, ve skutečnosti však za tím vězí mnohem hlubší problém. Upřímně? Nikdy bych nečekala, že k tomu dospěju. Vůbec jsem to nechtěla dělat, ale stalo se. Začala jsem říkat, že chci být nazývána „autistkou“, nikoliv „osobou s autismem“. Ech. Proboha, proč? Ano, už vidím vaše zděšené, případně otrávené pohledy

Na týden jsem konečně unikla z betonového chřtánu velkoměsta do náruče zeleně. Utekla jsem z koncentrovaného covidového doupěte a nezbytné předoperační izolace na samotu do Jeseníků. Po dlouhé době jsem se cítila naživu a šťastná. Mohla jsem svobodně a beze strachu nabírat do plic čerstvý ostrý vzduch. Tolik jsem potřebovala načerpat sílu, dobít energii. Krása a moudrost přírody mi dávají pocit naplněných dní, ukazují mi smysl života. Chaos v nitru odplouvá spolu s mizející mlhou. Slunce střídá

Bejt duší spisovatelka je boží. Baví mě sedět někde v koutku a pozorovat lidi, vnímat jejich náladu, domýšlet si příběhy. Mohla bych se nechat najmout jako živá skrytá kamera a diktafon v jednom. Za chůze jsem tak nápadná, že jsem vlastně nenápadná, takže tohle by ode mě nečekal nikdo. Popřemejšlím o tom, až ještě přituhne. Třeba budu mít jako ózetpéčko slevu na dlouhý vedení a můj zdravej šéf na všechno ostatní.

Pod diagnózou roztroušená skleróza jsem si uměla představit ledacos, ale zadrhávání v řeči mě „drobet“ překvapilo.  Mluvím, mluvím a najednou okno, které nejde otevřít. Nevzpomenu si na slovo, nebo se v půlce věty totálně zadrhnu. Jak věta pokračuje, co jsem chtěla vlastně říct? Nemám tušení.  Rodina je už zvyklá a doplňují slova zcela automaticky. Naštěstí se to nestává každý den, ale poslední dny je to vyloženě mňamka. Nu, tisková mluvčí

Ničení životního prostředí má dopad na všechny lidi na této planetě, včetně těch, kteří jsou považováni za společensky „neestetické“. Pokud ovšem nějaká iniciativa za ochranu životního prostředí tuto „neestetičnost“ přímo či nepřímo propaguje, lidstvu nijak nepomáhá. Před několika týdny se v pražském obchodě značky Zara uskutečnil protest skupiny Extinction Rebellion. Důvodem bylo vyjádření nesouhlasu s tzv. rychlou módou neboli výrobou oděvů, pro kterou je typická nadprodukce a problematické pracovní podmínky

Plánuji si vždy pečlivě seznam toho, co chci udělat. Ti, co mě znají, vědí, že mi to vždycky trvá hrozně dlouho. Tedy přesněji – trvá mi realizace těch velkolepých plánů. Tito blízcí lidé ale také vědí, že za mým přístupem „na všechno dost času“ není lenost, nýbrž přehnaná úzkostlivost. Já se prostě bojím, že vše dopadne špatně. A proto chci mít vše dokonalé, abych tomu předešla.

„Okamžitě si nandej tu roušku, krávo, já covida riskovat nebudu,“ řve obtloustlej týpek ve značkovým všem kromě vystupování. Přes prsa má metalickej nápis, křižmo mu visí ledvinka, na krku řetěz. Slečna, na které se kromě šňůr vody neblýská nic, si sundá kapuci, srovná odchlípnutý kus látky, špitne „pardon“ a provinile z ní kape. „Tak vona mladá paní nic neriskuje, paní ne,“ přisadí si babka ze sedadla za

Padesátý sloupek! Tohoto výročního „broučka“ chci věnovat rodině. Celé mé milované a milující rodině. Mám to štěstí, obrovské štěstí, že jsem vyhrála v božské a andělské loterii rodinu, kterou mám, do které patřím. Jsem součástí takového daru, který bych nikdy za nic nevyměnila. Kolikrát už jsem si říkala, že mnohá trápení, která mi život nakládá na bedra, jsou výplatou „zprostředkovateli“ za to tolik cenné, co mi jinak poskytl.

Mám nový literární vzor – je jím Marieke Lucas Rijneveld, laureát/ka prestižní Booker International Prize 2020. Jelikož se autor/ka prezentuje jako nebinární, mezičlověk, muž i žena, používám nejednoznačné označení „jejich“ jména. Pro přesnost v tomto textu budu i nadále používat označení v mužském rodě a zájmena v třetí osobě množného čísla, jak je nepsaným pravidlem při mluvě o nebinárních lidech v českém jazyce. Nebinárost mladého autora vyvolala pozornost i v jiných českých médiích a je určitě příznačnou