Arnoldino je hodný zelinář, který se nebojí být mužem. Žije v garsonce, kterou vyhrál v tarotových kartách. Myje si nohy, luxuje, pere, větrá a umí zdravit. Denně posiluje se síťovkou kedluben. Vlasy si oplachuje odvarem z lilku, tělo maže olejem z motorovky. Po večerech hledí na rajčata a neví, jestli je tu správně. Něco mu chybí. Kredit! Odváží se k velkému životnímu kroku. Uzavře smlouvu s operátorem. Už brzy.

Díky dětské mozkové obrně umím jednu věc fakt božsky. Rozbít si málem hubu bez cizího zavinění. Zas jsem ho potkala a všechny svý síly vyplácala na trojboj narovnat, vyprsit, zatáhnout břicho. Prošlo by to, akorát jsem zapomněla, co dělá spodek. Můj, ne jeho. Takže jsem dost vysoko nezvedla špičku. Škobrtla jsem, ztratila poslední zbytky rovnováhy a rozplácla se mu k nohám. Snila jsem o tom, ne, že ne. Jen ne na

Podzim otevřel dveře a letní lásky vzaly definitivně roha. Tento text však nebude ani o melancholii, ani o tom, jak se jí vyvarovat… Dneska si pojďme vzít na paškál věci, na který se prostě vykašlete. Obzvlášť, máte-li RS.

Hojení ran je pro mě velkým tématem. Od nepaměti s Crohnem jsem konstantně řešila abscesy a píštěle. Hnisavé rány, které celkem zásadně komplikují život, dost bolí a vyléčit je trvá dlouho. Minulý rok jsem čtyři měsíce řešila komplikace s parastomálním abscesem, který se proklubal do píštěle. Absces se rozřízl, do rány se vložil drén, který pomáhal odvádět hnis z rány a zabraňoval opětovnému zapouzdření. Jakmile se ale z abscesu stala píštěl a ránou začala

Inspirujte se dalším hezkým zážitkem. Tentokrát o tom, kolik nenápadných podob má pomoc a komu je vlastně určená. 🙂

Já jsem velmi pro internetové diskuze. Dokonce jsem o tom napsala několik textů, abych parafrázovala jeden populární mem. Nicméně tyto diskuze mají i své stinné stránky, tím spíš pro autisty, a proto jsem se rozhodla, že vám o nich povyprávím.

Dnes možná nevesele, ale já musím. O invalidním důchodu totiž kolujou hotový báje, co lidem s diagnózou zvedaj mandle, sráží sebevědomí a hlavně komplikujou život.

Určitě mnoho z vás ví, že podle zákona o zaměstnanosti mají firmy tuto povinnost: Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 procenta.