Tak moji milí, co vám budu namlouvat, velká hitparáda to zrovna není. Hlavně, když jsem si ruku zlomila před Vánoci, všude to klouže, ale co se dá dělat. Hlavně se z ničeho nepo…
Před pár dny jsme si přáli pěkné adventní chvíle a Vánoce a ono to zase vše uteklo jako pára nad hrncem. Cukroví ještě voní bytem a aspoň malý kousíček jmelí je uschován pro štěstí dní příštích. A už si to pěkně svištíme tím novým rokem; někdo plynule navázal na ten předešlý, někdo s čerstvou energií začal plnit novoroční cíle.
Pohádkou jsme loni skončili, pohádkou i letos začneme. A vezmeme to pěkně od podlahy. Čili od bot.
Mediální pakáž aneb Dreamjob je divadelní mikrokomedie a autorský kousek redaktorek České televize Ley Surovcové a Terezy Strnadové. Od své loňské zářijové premiéry nalákal diváky pětkrát do pražského Rock Café. Další sezónu otevírá představením jednadvacátého ledna a vyrazit plánuje i do regionů.
Jde autista po dálnici. Kráčí v botách po silnici, zatímco kolem něj projíždějí všemožná auta, kamiony a další motorová vozidla. Protože jsou na dálnici policejní kamery, všimne si jeho přítomnosti policista, který má zrovna službu. Nasedne do auta a rozjede se za autistou.
Co byste si chtěli přečíst na Silvestra? No právě. Číst a na Silvestra, já vím, že je to trochu mimo. A to jsem si ještě nic nenalila. Dokonce se ani nehodlám rozepisovat o tom, jak připravit nízkokalorické jednohubky z balicího papíru nebo jak správně odpálit rachejtle a jiné milované členy širší rodiny.
Znáte na Děčínsku Jiřetín pod Jedlovou? Právě tam je Domov sv. Máří Magdaleny, azylový dům pro maminky s mentálním postižením, které nejednou kvůli svému handicapu zažily chudobu, ponižování či týrání. Jednadvacet maminek se čtyřiceti dětmi vede čtvrtým rokem Marcela Dvořáčková, která vyhrála letošní ročník Ženy regionu.
Po Novém roce to bude rok… Rok, co si paní myslela, že jsem v poledne prvního ledna ještě nametenej, jelikož jsem hodil exkluzivní tlamu a já přitom vůbec nepil…
Ještě naprosto jasně si vybavuji, jak jsem otevírala novotou vonící diář 2018. Zanedlouho z letošních diářů otočíme poslední list a dveře stávajícího roku se nadobro uzavřou. Čekají nás další úkoly a výzvy, nápady, zážitky a překvapení. Dny, které zase budou utíkat jako splašený dostihový kůň. Zkusme si to proto připomenout hned zkraje roku, který brzy převezme vládu od toho současného, a udržet si vědomě pocit plně užitého a prožitého času. Pravý
Drápu se na sedadlo. Cestující mi nejdřív podává pomocnou ruku, pak dvě čísla Strážné věže. Šmarja. Na další zastávce nastupuje stařec s hůlkou, kterou mi zabodne do nohy a s předstíraným pokašláváním na mě významně hledí. Jemu časák nikdo necpe. Zato mu nabídnou místo. Něco je v mojí logistice špatně. Nechci spasit, chci si sednout. Taky.
