Ve svém představení na Inspirante jsem mimo jiné napsal, že zahradničím. Dodatečně přiznávám, že jsem práci na zahrádce ke koníčkům přidal proto, ať to nevypadá, že mě zajímá jen rodina a sport. Také se netajím tím, že výsledky mé práce na zahradě jsou mizerné. Výjimkou jsou jablka, česnek a sběr zelených ořechů (vlašských) k přípravě ořechovky.  Občas slýchávám, že když člověk své holé ruce zaboří do hlíny a pracuje s půdou,

Sport hrál v mém dětství díky otci zásadní roli. On sám od šestnácti let začal dělat na šachtě a na sportování moc času neměl. Ale to mu nebránilo, aby sport sledoval pasivně, tehdy jako čtenář novin nebo divák na stadionech. Občas si zahrál volejbal, fotbal, hokej nebo pingpong. A také si vystřihoval z novin a později ze sportovních časopisů články o našich fotbalistech a hokejistech a lepil je do obřích sešitů. A já jimi

Mám kamaráda, se kterým si voláme a občas se sejdeme na pivko. Bývalý kolega z práce je už v důchodu a na některé věci máme společný pohled. Jinde, třeba v politice, se leckdy neshodneme. Takže toto téma moc neřešíme, spíše se jen tak hecujeme.  Také zavzpomínáme a zasmějeme se, když si vybavíme výstřelky, kterých jsme se dopustili sami nebo někdo z našich známých. Snažíme se to vymyslet tak, abychom to naše telefonní povídání, i když

Když zaslechnu, a je jedno, jestli je to třicátnice ajťačka, padesátiletý inženýr nebo jiný fanatický zahrádkář, jak zajásají, že už sluníčko hřeje a oni se nemohou dočkat, až své ruce zaboří „do hlíny“, vyskočí mi na čele žíla starostí a chmur.  Naše zahrada je poměrně rozsáhlá a udržet ji při běžném pracovním tempu ve stavu, aby nepřipomínala zpustlou krajinu, to dá opravdu fušku. Trávu posekám, na svém políčku mám libeček,

Od začátku března se můj životní rytmus razantně změnil. Ubylo volného času a přibylo povinností. Julka, naše čuvačice (máme ji od loňského srpna), se totiž dostává do „telecího“ období, a jak roste a nabírá na síle, tak se snaží vydobýt si své postavení.  Manželka se marně několik týdnů pokoušela naučit svéhlavou psí holku poslušnosti. Neúspěšně. Po jedné takové nevydařené únorové procházce se ale vrátila hodně nahněvaná a poměrně přísným tónem

Když jsem v den svých patnáctých narozenin šlapal do pedálů nového kola, říkal jsem si: „Kamaráde, teď ti začíná opravdový život se vším, co k němu patří. Tak hurá do toho.“   Teď krátce k tomu, proč tento sloupek píšu. I některé další zážitky, které v mé hlavě zůstaly a nevymazaly se jako desítky jiných, mám spojeny s konkrétním místem či dopravním prostředkem. Napoprvé to bylo už zmíněné kolo a místem byla pěšinka vedoucí k lesíku

První měsíc letošního roku určitě neoznačím jako ten nejvydařenější. Prodělal jsem tak dvě a půl virózy, třetinu měsíce jsem si užíval antibiotika a ta moje palice měla tendenci furt stávkovat. Když už jsem ji dvěma brufeny přemluvil ke spolupráci, vydržela v provozu tři hodiny a pak byl s přemýšlením šlus. Ten úvod nepíšu proto, abych si stěžoval, spíš jen trochu omluvil jeden ze svých nešvarů, který mě provází věky věků.

98 % Na takovou hodnotu byl můj mobil nabitý poslední páteční ráno roku 2022. S manželkou jsme právě vyráželi na návštěvu našich kamarádů do hlavního města. A právě v tu chvíli se mi podařilo ulomit nějaký plíšek v konektoru mobilního telefonu. Propadl jsem do stavu, který lze bez přehánění označit jako beznaděj. „Nestůj tam jako kupa neštěstí a rychle se sbal, telefon si necháš opravit v Praze. Když ne, tak to ty tři

Před psaním svého posledního letošního sloupku jsem dlouho přemýšlel nad tím, o čem by měl být. S předstihem jsem „ždímal“ hlavu a vzpomínal na zasunuté vzpomínky, historky, zdary i nezdary. Pořád žádný nápad. Respektive jich pár bylo, ale všechny stály za kočku. A to jsem si dokonce před spaním nepouštěl žádné podcasty ani na YouTube či různé dokumenty, aby mě to nerušilo a nějaká ta inspirace před usnutím došla. I na procházku do

Úspory jsou tématem, kterému se v posledních měsících nemáte šanci vyhnout. Lidé šetří, kde se dá. Snižují teplotu ve svých bytech, nakupují ještě více ve slevách, někdo začal jezdit do práce na kole. V naší domácnosti bývá snaha ušetřit občas i tématem drobných půtek. „Zavři tu chladničku,“ okřikla mě nedávno manželka, když jsem vybíral, jestli si k houstičce dám klobásku, nebo salám a jestli bude navrch lepší eidam, nebo rajče.