Vypadat bídně, i to se může někdy vyplatit

V době svých středoškolských a vysokoškolských studií s námi ještě občas vyjížděli na dovolené či krátké výlety naši dnes už dospělí potomci. Snad před každou cestou jsme se jich s manželkou ptali, jestli si nezapomněli přibalit ten studentský průkaz (mysleli jsme ISIC), co na něj dávají slevu na vstupném všude možně. Dcera i syn vždy s přehledem procedili, že jasně. Když jsme se pak někde ubytovali a další den

Více »

Bez pořádného plotu se zahradničit nedá

Ve svém představení na Inspirante jsem mimo jiné napsal, že zahradničím. Dodatečně přiznávám, že jsem práci na zahrádce ke koníčkům přidal proto, ať to nevypadá, že mě zajímá jen rodina a sport. Také se netajím tím, že výsledky mé práce na zahradě jsou mizerné. Výjimkou jsou jablka, česnek a sběr zelených ořechů (vlašských) k přípravě ořechovky.  Občas slýchávám, že když člověk své holé ruce zaboří do hlíny

Více »

O sportu dnes a kdysi

Sport hrál v mém dětství díky otci zásadní roli. On sám od šestnácti let začal dělat na šachtě a na sportování moc času neměl. Ale to mu nebránilo, aby sport sledoval pasivně, tehdy jako čtenář novin nebo divák na stadionech. Občas si zahrál volejbal, fotbal, hokej nebo pingpong. A také si vystřihoval z novin a později ze sportovních časopisů články o našich fotbalistech a hokejistech a lepil

Více »

Mít životní pocit…

Mám kamaráda, se kterým si voláme a občas se sejdeme na pivko. Bývalý kolega z práce je už v důchodu a na některé věci máme společný pohled. Jinde, třeba v politice, se leckdy neshodneme. Takže toto téma moc neřešíme, spíše se jen tak hecujeme.  Také zavzpomínáme a zasmějeme se, když si vybavíme výstřelky, kterých jsme se dopustili sami nebo někdo z našich známých. Snažíme se to vymyslet tak, abychom to naše telefonní

Více »

Naše předzahrádka…

Když zaslechnu, a je jedno, jestli je to třicátnice ajťačka, padesátiletý inženýr nebo jiný fanatický zahrádkář, jak zajásají, že už sluníčko hřeje a oni se nemohou dočkat, až své ruce zaboří „do hlíny“, vyskočí mi na čele žíla starostí a chmur.  Naše zahrada je poměrně rozsáhlá a udržet ji při běžném pracovním tempu ve stavu, aby nepřipomínala zpustlou krajinu, to dá opravdu fušku. Trávu posekám, na svém

Více »

Julko, k noze!

Od začátku března se můj životní rytmus razantně změnil. Ubylo volného času a přibylo povinností. Julka, naše čuvačice (máme ji od loňského srpna), se totiž dostává do „telecího“ období, a jak roste a nabírá na síle, tak se snaží vydobýt si své postavení.  Manželka se marně několik týdnů pokoušela naučit svéhlavou psí holku poslušnosti. Neúspěšně. Po jedné takové nevydařené únorové procházce se ale vrátila hodně

Více »

Kde jsem byl, když…

Když jsem v den svých patnáctých narozenin šlapal do pedálů nového kola, říkal jsem si: „Kamaráde, teď ti začíná opravdový život se vším, co k němu patří. Tak hurá do toho.“   Teď krátce k tomu, proč tento sloupek píšu. I některé další zážitky, které v mé hlavě zůstaly a nevymazaly se jako desítky jiných, mám spojeny s konkrétním místem či dopravním prostředkem. Napoprvé to bylo už zmíněné kolo a

Více »

O ztrátách i občasných nálezech

První měsíc letošního roku určitě neoznačím jako ten nejvydařenější. Prodělal jsem tak dvě a půl virózy, třetinu měsíce jsem si užíval antibiotika a ta moje palice měla tendenci furt stávkovat. Když už jsem ji dvěma brufeny přemluvil ke spolupráci, vydržela v provozu tři hodiny a pak byl s přemýšlením šlus. Ten úvod nepíšu proto, abych si stěžoval, spíš jen trochu omluvil jeden ze svých nešvarů, který mě

Více »

Nový rok bez nabíjení (mobilu)

98 % Na takovou hodnotu byl můj mobil nabitý poslední páteční ráno roku 2022. S manželkou jsme právě vyráželi na návštěvu našich kamarádů do hlavního města. A právě v tu chvíli se mi podařilo ulomit nějaký plíšek v konektoru mobilního telefonu. Propadl jsem do stavu, který lze bez přehánění označit jako beznaděj. „Nestůj tam jako kupa neštěstí a rychle se sbal, telefon si necháš opravit v Praze. Když ne, tak

Více »

Pěkně jsi to napsal…

Před psaním svého posledního letošního sloupku jsem dlouho přemýšlel nad tím, o čem by měl být. S předstihem jsem „ždímal“ hlavu a vzpomínal na zasunuté vzpomínky, historky, zdary i nezdary. Pořád žádný nápad. Respektive jich pár bylo, ale všechny stály za kočku. A to jsem si dokonce před spaním nepouštěl žádné podcasty ani na YouTube či různé dokumenty, aby mě to nerušilo a nějaká ta inspirace před

Více »