Ohlédnutí za rokem 2022 Magazín Inspirante vám ve zklidněném čase kolem svátečních dní nabízí ohlédnutí za některými letošními texty, jež přinášejí příběhy, emoce, rady, zpětnou vazbu a motivaci, které vám na našich stránkách ukazují autoři, jimž do života vstoupila nemoc či zdravotní postižení. Budeme rádi, když se k nim vrátíte a společně otevřeme bránu do nového roku s jeho přísliby a tajemstvím.Redakce Jan Potměšil ani na vozíku chvilku neposedí, nemá to

Dáša Sikorová dobře ví, jaké to je žít s vzácným genetickým onemocněním osteogenesis imperfecta a být právě v otázkách lomivosti kostí tou mediálně profláklou, ke které si i odborníci chodí pro radu. V pokročilém těhotenství a v začátcích rodičovství to sice Lomivka nejen od nich kvůli vlastní i synově diagnóze schytávala ze všech stran, ale teď je spokojenou maminkou a osazenstvo domácnosti má hned podle úvodních slov přesně takové, jaké si přála: Obdivuju klučičí

Jan Potměšil ani na vozíku chvilku neposedí, nemá to totiž v povaze ani v rozvrhu. Nadaný herec, symbol polistopadových změn, milovník pohybu, hudby, malý i velký kašpar a člověk mnoha talentů. Nejen o době po úrazu váží každou větu, co se mu nakonec stejně rozkošatí do neplánovaných souvětí. Podobně jako rodina, která je tak zakořeněná a prorostlá jeho životem, že by se na ni dostalo, i kdybychom o ní mluvit nechtěli. A co teprve, když

Mariana Ryšavá je maminka čtyřletého Danečka, ilustrátorka, učitelka kresby a počítačové grafiky. Ráda fotí, ale kdybyste měli z pohledu na fotku uhádnout, čím vším si ještě prošla nebo prochází, nepovede se vám to. Myasthenia gravis, tedy nadměrná svalová unavitelnost, u ní není na první pohled znát. Naštěstí, jak sama dodává, a hned doplňuje proč. Pořád se tu drží předsudky, že člověk s nějakou diagnózou je rovnou druhými lidmi brán jako

Rozhovor začne tím, že by jako kadeřnice měla být ukecaná, ale protože toho už má za ty roky dost, je kolikrát ráda, že se s nikým o ničem bavit nemusí. 🙂 Aha. Jenže já si sama nevystačím, i když na netu se pár řádek o Crohnovi a stomii najít dá. Nakonec se Markéta Ružova, třiatřicetiletá maminka půlroční Žofinky, živě rozpovídá i o spoustě dalších věcí. Třeba proč kolemjdoucím koukají s přítelem na hlavy

V Tranzu je Lenka Králová s respondenty i diváky na Youtube pravidelně. Rozhovory na kameru ji ale chytly natolik, že nedávno rozjela další kanál, TLK – Talk show Lenky Králové. Má co říct, má šarm, vtip, umí se ptát i odpovídat zcela otevřeně. Čili náš rozhovor měl být boží. A byl, jenže praxe s médii ji zároveň naučila nemluvit za ty, kteří při reportáži přímo nejsou, což je u tématu o rodině a rodičovství docela

Chtělo to videohovor, ale při něm diktafon nejede. Potřebovaly jsme se vidět. Cestou si ona nebyla jistá, jestli jí stačím a ty stovky metrů dám, a já zase nevěděla, jak za chůze zařídit, aby mohla odezírat. Mít slepého do party, měly jsme to komplet. 🙂 Nakonec jsme se usadily v jedné ze školních tříd, kde třiapadesátiletá Ivana Zoulíková učí. S tabulí, rozvrhem a všemožnými pomůckami kolem jsme to vzaly od píky

Pořád si posouvá hranice. Nejdřív si přála, ať je druhé děťátko hlavně zdravé, pak ať začne chodit. Splnilo se jí obojí, jenže jinak. Brunovy první roky tak Žaneta Raszková pochybovala, jestli dělá dost a jestli něco neprošvihla, zároveň nechtěla šidit starší Sofinku. I s obrovskou podporou manžela se musela se stavem věcí vyrovnat hlavně sama. Přestala vysvětlovat a obhajovat a přijala do života otazníky i paradoxy. A i když synova diagnóza stále není

Za všechno můžou lentilky. Bylo jí jedenáct a mně třináct, když jsem si k ní přisedla v autobusu na tábor. Krabička bonbonů mi tehdy pomohla prolomit ledy. Ona tam totiž s sebou měla aspoň ségru, já nikoho. Po sedmadvaceti letech se do řeči dáváme s úplně jinými rekvizitami, s telefonem, diktafonem a kafem, abychom si řekly, jaké to je mít sourozence s handicapem. Oficiálně. A neoficiálně ještě o hodně víc, protože přátelství navázaná v pubertě jsou vlastně taky diagnóza.

Její děti na ni nedají dopustit, i ty ve třídě, kterou učí. Do práce už klidně jezdí na kole nebo na koloběžce, nechala si udělat kérky, za poslední čtyři roky pětkrát měnila šatník a při sportu padá, protože už ví, že ji to nejspíš nezabije. 🙂 Zároveň si prošla extrémy a ztrácela víru, že dcera i syn si z její systematické proměny a hubnutí po operaci žaludku vezmou do života to nejlepší. Helena