Slunce se konečně umoudřilo a schovalo se za mrak, beru si proto židli na balkon a vychutnávám si kafíčko. A nejen kafíčko. Přímo vedle mě opojně voní bazalka, která se statečně udržela i ve vedrech. Kontroluji rajčata a mám radost, že jedno už má lákavou sytě červenou barvu. Hned ho utrhnu a zakousnu se do něj. Rozplývá se na jazyku, jeho chuť se s těmi z obchodu skutečně nedá srovnávat. Připadám si jako

Lidé, kteří přišli o zrak úplně nebo jej mají poškozený natolik, že nemohou číst, to v životě jednoduché určitě nemají. Už od roku 1976 působí při Knihovně města Ostravy (KMO) i zvukové oddělení pro nevidomé a slabozraké. Dnes nabízí kromě půjčování zvukových knih také zásilkovou a donáškovou službu. Mezi další aktivity patří koncerty, besedy, hmatové výstavy. Podle Běly Svobodové z ostravské zvukové knihovny sice všichni tuší, že člověk, který nevidí, to má

Tak trochu netradiční second-hand. „Chceme spoluvytvářet společnost, ve které budou vzájemná pomoc, respekt a uvědomělý životní styl na předních místech,“ stojí na webu Přestupní stanice, sociálního podniku v centru Prahy na Žižkově, který zaměstnává lidi bez domova. Nabízí širokou škálu dámského i pánského oblečení, doplňků a knih. Po večerech je možné zúčastnit se zde různých workshopů, kulturních akcí (přednášky, debaty, filmy), nechybějí ani kurzy jógy či tetovací dýchánky. A pobočka v centru u Národní třídy se

Jasně, půjde o filmy, konkrétně o ty, kde má postava nějaké postižení. O čem jsou a pro koho? Zvládnou se na ně koukat děti? Pomůžou osvětě, nebo prokazují medvědí službu? Jak moc mají být realistické? Můžeme se jim smát? A vybavíme si vůbec víc filmů, než je zlatá trojice Forrest Gump, Rain Man a Nedotknutelní?   Napsat tenhle článek jsem se odhodlávala dlouho, ale odrazovalo mě to, že nechci podávat encyklopedické výčty

Období od konce října do Vánoc pro mě patří k těm nejnáročnějším v roce. Mezi datem, kdy uplyne další rok mého života, a koncem dalšího kalendářního roku si obzvlášť bolestně uvědomuji plynutí času a přemýšlím o všem, co jsem nezvládla, o vlastní smrtelnosti a podobných zábavných věcech. K tomu stres z blížících se Vánoc, shánění dárků, řešení logistiky, kam kdy pojedeme a podobně… Úzkosti a deprese zkrátka mají žně. Letos se k tomu všemu přidala

Projekt Bellisek – tedy mladých žen s onkologickou diagnózou s názvem „Zpět do kondice“ – se opět rozběhl letos v květnu a byl naplánovaný až do října. Podmínkou účasti v tomto projektu bylo mít chuť a odhodlání sportovat. Nešlo o konkrétní druh sportu, ale prostě něco začít dělat, a to pravidelně. Zvyšovat si svoji fyzickou kondici, která léčbou i operací dostává zabrat. U někoho to může být běh, plavání, jóga, tanec, u někoho třeba pravidelná chůze

Pandemie koronaviru je tu s námi už téměř rok a za tu dobu můžeme u lidí pozorovat různé postoje. Aktivní první vlna na jaře vystřídala vyčerpanou vlnu na podzim a různé dezinformace a hoaxy nebyly výjimkou. O to těžší to mají lidé s nějakým druhem psychické nemoci, především ti se sklony ke vztahovačnosti a podezřívavosti. Nejen na toto téma mluvil známý psycholog Dalibor Špok ve svém podcastu V klidu na Radiu Wave. Podle průzkumu

Žlutá televizní rodinka a jejich přátelé baví diváky již 31 let. Mezi postavami najdeme muže, ženy, děti, dospělé i seniory, dokonce i ty, kteří jsou nějakým způsobem postižení. Vybíráme proto deset postav, které do této kategorie někdy v průběhu seriálu patřily. Pozor: některé popisky vyzrazují zápletky jednotlivých dílů. 1. Homer Simpson Zaměstnanec jaderné elektrárny a otec od rodiny se k postižení dostal vlastní vůlí, a to v díle Tlouštík Homer (7. díl 7. série). Jak

Po několika telefonátech z redakce týkajících se faktu, že jsem tento článek slíbila odevzdat už před dvěma týdny, k němu dnes odhodlaně sedám. Ale není to lehké. Potřebuji dělat vánoční cukroví, objednat dárky, vyřešit něco v práci a vůbec, je nejvyšší čas tu pořádně uklidit. Nejdůležitější však je, že se mnou někdo na internetu nesouhlasí a už hodinu se s ním hádám. Nemůžu přece psát článek, dokud ho patřičně neusadím! Fenomén

Jakub Starek je čtyřiatřicetiletý muž z Havířova, od narození nevidomý. Sám říká, že díky mamince, která už od dětství pro něj nepožadovala žádné úlevy a dala ho do běžné školy, dokáže až na výjimky fungovat jako zdravý člověk bez omezení. „Ale v poslední době mi ve zdolávání překážek vydatně pomáhá manželka,“ říká v úvodu rozhovoru Jakub Starek. Když říkáte, že maminka vás v dobrém smyslu cepovala, jak to probíhalo v praxi?