K příštím Vánocům si přeju jeden netradiční dárek. Oslíčka otřes se! Dostane nažrat, ubytuju ho a zavedu u něj nezbytnou měnovou reformu (moderní doba si žádá koruny a eura místo klasických zlaťáků). Zvířátko se za veškerou péči odvděčí občasným zatřesením, a vyřeší tak všechny naše finanční patálie!  Můj plán má ovšem jeden zásadní zádrhel. Podobného oslíčka najdu jen v pohádkách. Realitu všedních dnů tedy musíme zmáknout i bez něj. I když jsme na

Velikonoce jsou svátky mnoha barev, chutí i příležitostí. Někdo je neslaví vůbec, jiný peče beránka, zdobí vajíčka, setkává se s rodinou nebo zajde do kostela. Osobně tradiční zvyklosti tolik nevyhledávám, ani pomlázku u nás nenajdete. Odmalička mě fascinovala spíš duchovní stránka Velikonoc, které považuju za vrcholnou spirituální cestu naděje. Součástí této cesty je paleta malebně pojmenovaných dnů. Ať už jde o Květnou neděli, Šedivé úterý, Škaredou středu, Zelený čtvrtek