Když přijde čas na nějakou oslavu, hodí se oslavencům vymyslet originální přání. Při různých oslavách si připíjíme na zdraví a také si přejeme hodně štěstí. I když to není příliš originální, vyjadřuje toto blahopřání nějaké naše podstatné hodnoty. Kromě přání k oslavám patří také nějaké dárky. I to může vyjadřovat nějaké naše hodnoty, protože obvykle se zdráháme darovat prostě jen peníze, pokud si to oslavenec vysloveně nepřeje sám.

Docela nedávno jsem opět onemocněl. Ale ne, nevezli mě tentokrát sanitkou do blázince. Jenom mě bolela hlava, v krku a pořád se mi chtělo spát. Prostě jenom taková „rýmička“, kterou bylo potřeba vyležet a vykurýrovat v posteli. Na jednu stranu mě přemáhala únava, na druhou stranu jsem měl výčitky svědomí, že ležím a nic nedělám. Nic nedělám? Ano, pokud však se do toho nicnedělání nepočítá neustálé přemýšlení o tom, co jsem

1. prosince 2023 jsou to přesně tři roky zaměstnání v Reveniu. Když jsem se o tom letmo zmínil na redakční poradě, hned z toho vyplynul námět zkusit bilancovat a napsat o tom sloupek. A tak jsem přemýšlel, jak bych ty tři roky v Reveniu zhodnotil (odborně též „evaluoval“), ale napadá mě snad jenom to, že jsem spokojený a nemám žádné výhrady ani ke kolegům, ani k vedení, tudíž není moc o čem psát. Jen bych chtěl

Před pár dny jsme oslavili státním svátkem Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Pěkně se to sešlo, protože zrovna nedlouho před státním svátkem přicházel syn s poznámkami , že má někdy chuť se zabít, než aby musel jít do školy. Párkrát jsem to odbyl jako přehnané pubertální řečičky, ale po několikerém opakování jsem tomu věnoval pozornost a přes dvě hodiny si se synem povídal o škole, co ho trápí, co by mělo být lepší a co by mu od podobných pocitů pomohlo.

Procházím si tak nedávné titulky novin, načež upoutá moji pozornost zpráva na téma bossingu a sexuálního obtěžování na Ministerstvu pro místní rozvoj. Ne že by takových zpráv nebylo málo, ale ve zprávě mě zaujaly následující věty, cituji: „Zaměstnankyně odboru, jejíž jméno redakce zná, se údajně kvůli tomu dostala do vážných psychických problémů. ‚Docházelo k bossingu, kterého se na mé klientce dopustilo pět zaměstnanců, kdy na ni křičeli,

Tento sloupek píšu ke konci prázdnin. Učitelé už se pomalu chystají na přípravný týden do škol, zatímco děti školou povinné se začnou vracet z dálav i „blížin“, aby se opět mohly takříkajíc připravovat na život. Pokud jde o mne, upoutala touto dobou moji pozornost jedna statistika. Jde o data z analytické zprávy Analýza vybraných fenoménů současné dětské psychiatrie. Pozastavil jsem se konkrétně nad grafem 2.2 „Počet pacientů ve věku 0–18 let

Napadlo vás někdy přemýšlet o tom, kolik peněz může stát myšlenka? Je vůbec ekonomicky výhodné přemýšlet? Můžeme zbohatnout, nebo zchudnout, když (ne)budeme přemýšlet? A proč bychom vlastně vůbec měli? Jsou to zdánlivě jednoduché otázky, na které není snadné najít odpovědi. Myšlenky totiž mají zajímavé vlastnosti vyplývající z toho, že samotné jsou nehmotný statek. Víme, že existují, ale nemůžeme si na žádnou myšlenku jen tak sáhnout, očichat ji, ochutnat

Svoboda je velké téma. Pro mnoho lidí je svoboda klíčová hodnota. Celá řada základních právních státních dokumentů má tuto hodnotu jako součást ústavního řádu. V České republice je to Základní listina práv a svobod. Hned první článek zakotvuje, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Následující druhý článek ve třetím odstavci stanoví klíčovou větou základní vymezení svobody: Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být

Slýchám tu otázku často. Narážím na ni na vlnách webů, diskusí, sociálních sítí, televize, rozhlasu. Nezřídka tu otázku schytají malé děti. Ale také dospělí zodpovědní politici nebo státníci. Stále se apeluje na „zdravý rozum“, ale někdy stačí jen „zdravý selský rozum“. Jako blázen může být označován každý, kdo se znelíbí svým vyjadřováním, chováním, vystupováním, svými názory… Proč? Protože normální je chovat se zkrátka normálně, „v

Minulý týden se mi stala nemilá příhoda. Byl jsem v zaměstnání pokárán. Zajímavé na tom bylo, že jsem dostal vynadáno vlastně za to, že se nic nestalo. Ale mohlo se stát! Vysvětlím. Pohyboval jsem se po staveništi, kde se bagrovalo. Potřeboval jsem projít kolem bagru, ale v cestě stály dva kontejnery. A tak stojím u jejich rohu, pozoruji a přemýšlím kudy kam. Najednou rypadlo bagru udeří do kontejneru, který se nečekaně