Od nějakých pětatřiceti bojují s nespavostí. Kdo špatně spí, tomu netřeba vysvětlovat, jak nepříjemné je převalování a úplně zbytečné počítání oveček. Hltám na internetu všechny rady, ale moc to nepomáhá. Takže bez prášku na spaní prostě neusnu. 

Není to poprvé, co se přiznávám k tomu, že na podzim se mi přes léto pracně nabytá kondice i psychická forma většinou rychle vytrácejí. Letošní říjen, nebudu nic skrývat, mi nesedl vůbec. Furt jsem ospalý, mám špatného „pamatováka“, po domě se ploužím a zdá se mi, že každý krok navíc mě už musí skolit. Světlým okamžikem byl snad jen minulý pátek, kdy jsme odpoledne se synem vyrazili do Beskyd a nasbírali plný košík hřibů.

Náhoda tomu chtěla, že jsem první zářijovou sobotu vyrazil naším autem do Velkých Losin v podhůří Jeseníků. V úseku trasy mezi Opavou a Bruntálem je odbočka na Milotice nad Opavou. A i při zmíněné cestě se mi jako pokaždé, kdy tudy projíždím, vybavily vzpomínky na ničivé povodně z roku 1997. 

Tehdy jsem jako zpravodaj celostátního deníku Slovo jezdil do zatopených obcí na Krnovsku a Bruntálsku. Abych mohl čtenáře informovat, jakou zkázu zdivočelá voda udělala například v Zátoru, v Holčovicích, Karlovicích, Široké Nivě a dalších obcích a městech.

Nebývá to často, kdy usedám ke psaní sloupků s jasnou představou, o čem budu psát a co bych těmi řádky chtěl sdělit. Většinou čekám, že se mi písmenka začnou sama nabízet a myšlenky, ty, že začnou postupně naskakovat. 

Právě v těch myšlenkách jsem se tentokrát musel vrátit o několik týdnů zpátky, kdy jsem si užíval v lázních. Kdo už lázeňský pobyt zažil, dobře ví, že i tam platí řád a některá pravidla či zvyklosti, které nováčky mohou někdy i znejistět.

Už to bude sedm měsíců, kdy jsem ve svém prvním letošním sloupku vyhlásil boj nadbytečným kilogramům. Také jsem přislíbil, že se pochlubím, když mi váha ukáže místo tehdejších 107,5 kilogramu o pět kilogramů méně. Původně jsem se chtěl k této váze dostat někdy v květnu. Nepovedlo se.

Údaj 102,4 kg zasvítil na naší digitální váze až v pátek 16. srpna. Abych měl jistotu, provedl jsem hned tři opakovaná vážení. A údaje byly totožné. Musím zároveň dodat, že ten třetí srpnový pátek byl mimořádně parným dnem, navíc jsem celý den něco vyřizoval, takže jsem ani nedoplňoval tekutiny, jak bych správně měl.

Slovy uvedenými v titulku se rozloučil se mnou a mým parťákem Jirkou v restauraci v malebném městečku v Krkonoších vrchní. Až jeho poděkování mě probralo z pohodového naladění. Ani poté, kdy jsem přepočítal obsah peněženky, jsem si už nevzpomněl, jestli mi vracel ze dvoustovky, nebo jsem mu platil papírovou stokorunou a padesátikorunovou mincí. V prvním případě by činil tringelt pětašedesát korun, ve druhém korun pak korun patnáct (což jsem měl v úmyslu). Svěřil jsem

S přibývajícími léty jednomu ubývají síly, kondička slábne. A když si člověk postěžuje, tak mu partner v rozhovoru odpoví: „A co bys chtěl, podívej se do občanky na datum narození.“ Musím přiznat, že s některými příznaky přibývajících let, i když se to navenek snažím nedávat tak najevo, se smiřuju hodně těžce. I uvnitř.

Například noc na uplynulou neděli jsem měl tak těžké spaní, že mě myšlenky na stárnutí pronásledovaly i ve snech. Tu noc se mi jich zdálo hned několik.

Debaty mezi drahou polovičkou a mou maličkostí o tom, jak by měla vypadat naše zahrada, občas připomínají vyhrocené politické diskuse, které televize vysílají neděli co neděli. Ale v naší rodině se, až na výjimky, přeme převážně o podobu zahrádky. Zatímco v dalších věcech týkajících se běžného života se dokážeme shodnout a domluvit, u zahrady to neplatí.

Jako by to bylo dnes, když jsem zamířil na reportáž k jednomu z průkopníků ekologického způsobu hospodaření u nás. Brzy to však bude dvacet roků zpátky, kdy mi na svém statku odhadem šedesátiletý chlapík vysvětloval, proč má podle něj ekologické hospodaření budoucnost. A pamatuji si i to, že už tehdy mě upozorňoval, že rozdíl mezi cenou za eko (bio) produkci a třeba brambory, mrkví či cibulí vypěstovanými běžným způsobem bude výrazný. Těch šedesát roků jsem mu tehdy přisoudil sám, bylo mi hloupé, abych se ptal na věk. Jen jsem věděl, že má těsně před důchodem.

Velmi mírná zima a teplé i slunečné jaro uspíšily letos vegetační vývoj zhruba o měsíc. Například ovocnáři uvádějí, že sklízet by letos mohli minimálně o tři týdny dříve, než bývá běžné. Pokud by vydržel stávající ráz počasí, mohli by třeba ovocnáři sklízet rané třešně už koncem května. Jak ale zároveň ovocnáři upozorňují, bude záležet na dalším průběhu počasí.