V představení redaktorů Inspirante mám uvedeno, že jsem vystudoval Pedagogickou fakultu, obor čeština a dějepis. Naši známí, kteří procestovali Evropu a také část světa, mě proto automaticky považovali za odborníka a hodně se divili, když jsem místo prohlídky zámku, baziliky či nějaké další významné památky zvolil při poznávacím zájezdu jako náhradní variantu radši procházku horským údolím nebo koupání v jezeře či moři.

Ve svém ani ne měsíc starém sloupku jsem se těšil na dovolenou v Polsku a vycházel jsem přitom ze zážitků z dovolené, kterou jsme u našich severních sousedů strávili v roce 2011. 

Hned zpočátku musím přiznat, že čtrnáct let staré zkušenosti mi letos byly prakticky k ničemu. Polsko se změnilo k nepoznání a z mých postřehů si troufám tvrdit, že je to moderní evropská země, která nás v mnoha ohledech předběhla. A to zdaleka nejen v nabídce ubytování, služeb či turistických atrakcí. Asi nejmarkantnější je z mého pohledu kvalita silnic a dálnic. Zatímco v roce 2011 nám cesta z Gdaňsku u Baltského moře do Ostravy trvala bezmála dvanáct hodin a trmáceli jsme se po silnicích přes desítky křižovatek velkých měst, letos jsme zpáteční cestu zvládli za šest hodin. Vysvětlení je jednoduché, celou trasu jsme absolvovali po dálnicích. Většina z nich byla bez poplatku. Ubytování jsme si objednávali přes booking, až na jednu výjimku to byly útulné a velmi slušně vybavené apartmány. Projeli jsme Polsko až k Baltu křížem krážem a setkávali jsme se nejen s ochotnými a usměvavými servírkami, číšníky, pracovníky turistických center, ale i s náhodnými kolemjdoucími, kteří nám poradili, když jsme nemohli najít nějakou významnou památku.

Jednou z mých typických vlastností je nerozhodnost. Abych to upřesnil: spíše než při rozhodování o důležitých životních věcech se to týká třeba situací, kdy mám s řemeslníkem nebo obchodníkem smlouvat o ceně za výrobek či službu. Kdysi jsem dokonce pro zpravodajský deník zkusil v Ostravě otestovat, jestli jsou ceny u stánkařů i v kamenných prodejnách pevné. Jak se ukázalo, dalo se pár stovek ušetřit. Ještě si pamatuju, jak jsem v prodejně, kde nabízeli pračky, ledničky a podobné spotřebiče, zjišťoval, jestli by nemohli z ceny 10 900 o pár stovek slevit. Prodavač požádal o chvilku strpení, pak se vrátil a pravil, že když zaplatím hned 10 a půl tisíce, můžu si pračku odvézt.

S blížící se šedesátkou jsem doma stále častěji pronášel věty, že bych chtěl aspoň jednou v životě zažít atmosféru, která panuje na utkáních Realu Madrid. Manželka i potomci se rozhodli, že návštěva stadionu Santiaga Bernabéu není až tak vzdálená a předčasně mi dárek k narozeninám nadělili. Zájezd jsme pořídili na poslední chvíli. Vzhledem k časovým možnostem jsem do Španělska vyrážel z Ostravy až v pátek odpoledne a v pondělí dopoledne jsem už musel být zpátky kvůli pochůzkám po doktorech. Abych si ten výlet užil, doprovázel mě syn. 

S miniaturními batůžky, ve kterých jsme měli opravdu jen to nejnutnější, jsme se nakonec dostali pozdě večer do hlavního města Španělska. V sobotu nás čekala návštěva mače, který už o ničem nerozhodoval. Real nemohl skončit než na druhém místě, Barcelonu už o titul připravit nemohl, a jeho soupeř ze San Sebastánu ukončil sezonu v klidném středu tabulky. Ale to naše těšení nemohlo nijak zmenšit.

Ať už ta zima dá pokoj a začne jaro! Čím mi přibývá roků, tím více očekávám konec ročního období, kdy se člověk musí navlékat do svetrů a bund. Sám nosím čepici i v období, kdy se teploměr dostává jen těsně nad nulu. 

Při psaní sloupků jsem většinou ovlivněn tím, co se semlelo v poslední době. Občas zvítězí nejsilnější zážitek, jindy do textu zamotám událostí více. Tentokrát bylo zážitků tolik, že zvítězila varianta B. Hned první dubnové pondělí jsem se probudil v tak mizerném rozpoložení, že jsem dokonce zvažoval, že se vydám pomalým krokem k nedalekému krematoriu. Hlava bolela jako střep, a kdybych měl odhadnout výkonnost své palice, zůstal bych u jednotek procent. Nepomohl ani pozdně odpolední šlofík, který občas zabírá.

Druhý den jsem se od rána těšil, jak můj oblíbený Real v Lize mistrů rozdrtí v Londýně Arsenal. Nerozdrtil, dostal výprask 3:0, takže jsem schoval připravenou mikinu s logem klubu, abych nebyl terčem štiplavých poznámek studentů a kolegů ve škole. Při návštěvě sklepa jsem navíc zjistil, že se k nám prohryzal potkan, kterému na Ostravsku říkáme ščur.

Před pěti lety, kdy jsem skončil v předchozí práci, jsem si pořídil práce hned dvě. Úvazky jsou menší, ale mě baví to střídání myšlenek, jak napsat do našeho magazínu Inspirante o trablích lidech s postižením, sociálních podnicích či reportáže z různých akcí. A vyhovuje mi i to, že na ty své texty mám více času, můžu je promyslet. A nejšťastnější jsem, když si střihnu sloupek. V hlavě se mi skládají myšlenky o tom, co jsem zažil, na co se těším, a prostor dostává i fantazie.

Pokud z titulku nejste chytří, tak jsem jej zvolil šikovně, protože se mi vás podařilo dostat do myšlenkového nastavení, ve kterém jsem se ocitl já sám. Pokud hádáte, že jsem zdravý rozum a životní nadhled ztratil v průběhu uplynulého týdne v tom překotně se vyvíjejícím sledu událostí, jež se týkají jednání o ukončení bojů na Ukrajině, tak jste trefili hřebík na hlavičku.

Nebojte se, nebudu se pouštět do rozboru politiky, omezím se na krátké vysvětlení. Jako dítě jsem byl náruživý posluchač a divák všech možných sportovních zážitků. A když se stalo, že jsem si u hokeje nebo fotbalu zdříml, hned po probuzení jsem se ptal rodičů, jak ten zápas dopadl. Vždycky mě uklidnili zprávou, že vyhráli naši.

Na sloupek musí mít člověk nápad, zažít něco vtipného, setkat se někým zajímavým nebo blízkým. Mě ale v posledních dnech zlobilo bolavé koleno, tak jsem pobýval většinou doma. A to pak jednomu zlenivějí nejen svaly, ale i ty buňky v palici, které mají na starost myšlení a nápady. 

S bývalým kolegou z práce a dnes už mohu říct kamarádem se vídáme maximálně jednou za uherský rok. O to častější jsou naše telefonáty. I když už jsme v těch našich životech hodně zažili a prožili, jsme pořád ještě horké hlavy a občas místo pozdravu, někdy já, jindy můj parťák, hned vychrlíme na druhého nějakou tu žhavou novinku. Někdy to je stížnost na aktuální zdravotní neduhy, jindy aktuálně potřebujeme upustit ventil, protože nás naše drahé polovičky něčím pozlobily.