
Přicházíme ještě stále v míru?
Sebeobhájství lidí s poruchami autistického spektra je jako být turistou v cizí zemi. Někdy se na vás hezky usmějí a chtějí vám pomoci, někdy vás chtějí obrat i o důstojnost, tak jako tak vám nerozumí. Jiný kraj, jiný mrav. Takže když nejste svým vlastním rodičem, nebo otitulovaným odborníkem, veřejnost stále nemá moc potřebu vás pustit ke slovu a brát vás jako svéprávnou a zájmu hodnou osobnost. Pořád se mi vybavuje scéna z filmu