Jak se chodí po rušných ulicích Ostravy lidem, kteří se nemohou spolehnout na své oči? To jsem se rozhodl vyzkoušet s instruktorkou rehabilitace ostravského Tyfloservisu Editou Jankovou. A přestože jsem tušil, že to nevidomí lehké vůbec nemají, po krátké procházce centrem Ostravy poznávám, jak velká fuška to musí být. S očima zakrytými brýlemi jsem se do každého kroku pouštěl s ostražitostí, jako bych se pohyboval na minovém poli. Z ostravského Tyfloservisu, který sídlí v Ostravě

Christy Brown byl irský spisovatel a malíř, trpící dětskou mozkovou obrnou. Od narození nebyl schopen mluvit ani se hýbat, ačkoliv uvnitř byl při vědomí a mozek mu normálně fungoval. Jediné, co na svém těle ovládal, byla levá noha. Tou v sedmi letech uchopil křídu a naučil se s ní psát a malovat. S její pomocí také napsal slavnou autobiografickou knihu „Moje levá noha“, která se stala předlohou filmu, nominovaného na šest Oscarů. Christy

Když Nela Moravcová v létě zveřejnila svůj příběh a mluvila o brutálním znásilnění i pokusu o sebevraždu, její sbírka vyvolala obrovské ohlasy. Přestože se mohlo zdát, že bude její budoucnost růžová, nebylo tomu tak. O půl roku později musí řešit rodinné problémy i náročnou fyzioterapii. „Nikdo se nemá stydět za psychické problémy nebo trápení. Neselhala jsem, můžu jen pokračovat vpřed a bojovat,“ říká. Jak vám sbírka, ve které jste v létě sdílela svůj příběh,

Sudičky zřejmě měly pro Zdeňka Jihlavce naplánovaný trochu jiný život. Místo Ostravy, kde žije přes šedesát let, měl zůstat v rodné Mladé Boleslavi a vyučit se jako jeho strýcové a děda kovářem. On však zamířil do Ostravy a prožil zde krásných společných pětapadesát roků s manželkou. A práci měl nakonec náročnější než kovář. Pracoval totiž v rourovně tehdejší Nové huti. S chlapíkem, který vypadá minimálně o deset roků mladší, než mu je (pětaosmdesát) a v obličeji

Lidské tělo je doslova labyrintem cest a cestiček, slepých odboček, různých zákoutí, čítající délky tisíců kilometrů. Je mnoho řídících mechanismů, které nám pomáhají na dlouhých cestách udržet rychlost a směr. Mnohdy nevědomky procházíme tunely labyrintu bez jakéhokoliv zaváhání.  Srdce a jeho spletitá síť tepen, cév a vlásečnic nám jsou toho jasným důkazem. Pulzace srdečního svalu nám umožňuje rozhánět blahodárnou krev do celého těla, až do těch nejzazších zákoutí periferií. Rychlost

Laura Bridgman byla Američanka, která je považována za první hluchoslepé dítě, kterému se dostalo jazykového vzdělání – konkrétně anglického jazyka. Naučila se komunikovat a číst pomocí Braillova písma a manuální abecedy. Dokonce se setkala se spisovatelem Charlesem Dickensem, když navštívil ústav, kde pobývala. Dickens o tomto zážitku napsal ve své knize Americké poznámky, a Bridgman se tak na krátkou dobu stala celebritou. Faktem ovšem zůstává, že po zbytek život pobývala v relativní

Po dvou pandemických letech jsem se na začátku toho letošního do nějakých předsevzetí příliš nehrnula, přesto začal ještě hůř, než jsem si dokázala představit. První událostí, kterou jsem si zapsala do diáře, byl pohřeb, těsně před ním jsem se navíc dozvěděla o nepříjemném problému ohledně daní. Když jsem si pak jednoho dne v prsu nahmatala bolestivou bulku, dalo by se to skoro považovat za logický vývoj. Což

Monika Hajdučková pracuje v Charitě sv. Alexandra v Ostravě jako asistentka ředitele dva roky. Do sociální sféry se těšila, také vzhledem k tomu, že vystudovala obor sociální práce. „Za sebe mohu říci, že je zde obrovský potenciál pro dobrý kolektiv a zejména pro dobré lidi. To v běžných firmách nebývá samozřejmostí. V našich chráněných dílnách se pracovníci dokážou mezi sebou pobavit a všichni se snaží držet za jeden provaz. Naopak když něco není