Markéta Gajdošová alias Linkgirl je blogerka, která na svém webu linkgirl.cz píše o cestování, přečtených knihách, marketingu i léčbě rakoviny. Pokud zrovna nebloguje, stejně se věnuje textům. Pracuje totiž jako takzvaná linkbuilderka a copywriterka. Co to znamená, proč začala psát o své léčbě a jak se jí během pandemie pracuje? Jak bys popsala linkbuilding pro laiky? Jednoduše a česky řečeno je to „získávání zpětných odkazů“. Ty jsou fajn hned z několika důvodů.

Tak banální věc jako dech řešíme mnohdy pouze ve chvíli, kdy stoupáme po schodech do druhého patra nebo při dobíhání na vlakové nádraží. Jinak je pro nás samozřejmostí. Má tedy smysl zamýšlet se nad samozřejmostmi? Ucpěte si pusu i nos a do minuty uvidíme. S nádechem se rodíme a výdechem opouštíme tento život. Bez dechu není den, bez kvalitního dechu není dobrý den. Dýcháním ovlivňujeme držení těla, má vliv na funkci

V červnu to bude deset let, kdy se život tehdy 13letého školáka Borise Trávníčka během okamžiku změnil v boj o přežití. Při školní exkurzi na židovském hřbitově v Rousínově jej zavalil asi půl tuny vážící náhrobek. I když se jej lékařům podařilo zachránit, zůstaly mu doživotní následky. Pohybuje se jen s pomocí vozíku. Dnes už je Boris Trávníček mladý muž, který má své plány a sny jako ostatní lidé v jeho věku. V červnu 2011

Slavných osob s handicapem je mnoho, méně je však osob s handicapem, které se narodily do slavných rodin. Jak se žilo ještě relativně nedávno těm, jejichž příbuzní rozhodovali o chodu svých zemí? Podívejme se na několik takových případů. I když jsou monarchie většinou založené na předávání vladařství mezi příbuznými, i v republikách najdeme rodiny, jejichž členové ve velkém přicházejí do politiky. Pro některé rodiny to může být alfa a omega jejich života,

Břetislav Lapisz působí v redakci Inspirante již několik měsíců, je proto nejvyšší čas jej čtenářům představit. Když jsem ho kontaktovala kvůli rozhovoru, stavěl se trochu na zadní. Prý o sobě nerad mluví. Pro mě sympatická skromnost mě neodradila a nakonec jsme se domluvili na několika otázkách po e-mailu. Domnívám se totiž, že zkušený novinář má jistě co říct. Co je pro něj v životě důležité a jak jej ovlivnila roztroušená skleróza,

Loni uplynulo deset let od vzniku společnosti VS Rychleby. Jeden z jejích zakladatelů ing. Miroslav Přibyl říká, že záměrem bylo vytvořit sociální podnik a v regionu, kde se práce hledá velmi obtížně, dát příležitost k uplatnění. „Sám pocházím z obce Vápenná, mám tam i rodinné vazby, takže zdejší prostředí i situaci dobře znám. Žije zde velké množství lidí, kteří se u nás označují jako sociálně vyloučení či nepřizpůsobiví,“ říká vedoucí provozovny VS Rychleby

Aktuálně tu není kámen na kameni nebo spíš skříň na skříni. Díky prostředkům z evropského dotačního programu je právě v plném proudu rekonstrukce a modernizace prostor azylového domu pro maminky se sníženými mentálními schopnostmi a oběti domácího násilí. Tady v Domově sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou mají ale obrovský význam také dary a finance od drobných i větších dárců, nápady různých spolků a nadšenců, spolupráce s potravinovou bankou a pomoc tuzemské i zahraniční charity. Podle slov

Miroslavu Paskonkovou jsem poprvé viděl někdy před patnácti lety. Samozřejmě na akci, kterou pořádala ostravská Roska (pacientské sdružení osob s diagnózou roztroušená skleróza). Stála nenápadně u pultíku s informačními letáky. Hned se mě ochotně ujala a ptala se, jak mi může pomoct. Od té doby drobnou a vždy usměvavou ženu čas od času potkávám na akcích Rosky, jejíž je nepostradatelnou členkou. A to přesto, že sama zmíněnou nemocí netrpí. Nebudeme naše