Když tuhle větu řekl, přejel mi mráz po zádech. Přišel si spolu s ostatními popovídat o zaměstnávání kolegů s handicapem. S hlavou plnou otázek viděl hlavně překážky. Není sám, praxi totiž zvládá málokdo.  I když handicap už není vysloveně problém a míra pochopení i pomoci roste, nablízko jsme pořád kolem nuly, systémově a legislativně hluboko pod ní… Jasně, ať je v našem okrese zařízení pro lidi s handicapem, ale ne tady ve městě nebo vedle mýho

Opsáno ze života po týdnu plném pročítání textů na téma handicap, posudkáři, stát a my. Už to příště neudělám, fakt. Dneska tedy nepolechtáme bránici, spíš budeme pokoušet žaludek. Poslední dobou si připadám jako na tržišti. Je tam živo, barevno, voňavo a halasno. Kdybych byla jenom divák, moc by se mi tam líbilo. Jenomže já jsem prodavačka, nakupující, majitelka, strážkyně kasy, výběrčí daní i drábová. Když si chci užít prodej

Na chodbě máme od výtahu na obě strany protipožární dveře. Jsou namontovaný obráceně, takže se otevírají ne ke zdi, ale tak, že zatarasí únikové schodiště. Kolaudací to prošlo. A teď otázka za dva bludišťáky: jak to obyčejně vypadá na chodbách, co myslíte? Většina dveří je otevřená křídlem do schodiště, sem tam mají ještě zarážku.  Dost dveří je průchodných druhým úzkým křídlem u zdi. Tím se ale